Zítra uplyne rok od Putinovy agrese na Ukrajinu. Nepamatuji si, že by někdo ze světových státníků avizoval podobný vývoj. A Miloš Zeman 17. února 2022 v MfD uvedl: „Rusové nejsou blázni, aby se pouštěli do operace, která jim přinese více škody než užitku.“ Mýlil se.

Loni 7. března mi vyšel komentář pod názvem Prezidenta vybrala válka. V něm jsem napsala, že Zemanovým nástupcem se stane Petr Pavel: „Ze všech priorit, které stojí před Českem, se vyloupla jediná, nejdůležitější a doslova existenční. Bezpečnost. A to zcela mění mapu uchazečů o Pražský hrad. Hledá se totiž hlava státu pro válku, člověk, který se vyzná nejen na mezinárodní mírové, ale také vojenské scéně. Osobnost vyvolávající dojem, že ví, jak si poradit v krizových okamžicích.“

Kateřina Perknerová
Poslouchej, nebo se sbal a jdi

Pavel se na inauguraci teprve chystá, ale všechny jeho aktivity už mají punc prezidentství. Proto vzbudil takový rozruch jeho projev v Mnichově, kde řekl, že je třeba přemýšlet také o tom, že válka nemusí dopadnout tak, jak si Západ přeje. A že zhroucené Rusko není naším cílem. Je nutné Ukrajinu všestranně podporovat, ale zároveň přemýšlet o „nejhorších scénářích“. Náčelník generálního štábu Karel Řehka o nich hovoří neustále. Tento týden řekl, že válka v Evropě „není nemyslitelná“. Dodal, že částečná mobilizace by pak byla nutná.

Chápu, že chce donutit politiky, aby neúnavně pracovali na modernizaci armády a nedopustili vyprazdňování jejích skladů. Přesto by nejvyššímu vojákovi možná slušela směrem k veřejnosti určitá slovní dieta. Vyděšené obyvatelstvo není ideálním příjemcem realistických zpráv o dění na bojišti, v politice a diplomacii. Mluvit by měl raději Petr Pavel, voják už jen bývalý.