První zkušenosti s kontrolou takzvané bezinfekčnosti v restauracích? Shrnuto „jednoznačně“: někde se to hlídá a jinde vůbec ne. Výsledek očekávaný. Mohlo to být horší, nemuselo se totiž kontrolovat nikde. Kdyby se kontrolovalo všude, byl by to hotový zázrak. Proč?

Povinnost pro obsluhující v hospodách byla zavedena překotně a pozdě. Papírově tam měli přicházet lidé s „čistým covidovým rejstříkem“ odjakživa. Bdít nad tím měla policie a hygiena. Nebděly. A i kdyby bděly, byla by pravděpodobnost, že někoho chytnou a exemplárně potrestají, malá až nejmenší.

Martin Komárek.
Malý milostivý podzim

Mezitím si roušky sundali i servírky a číšníci. Ostatně nemusejí mít ani žádné potvrzení. Chcete-li srovnání, je to, jako kdyby dával řidiči „dýchnout“ příslušník zpitý jako deka.

Za tyto paradoxy nemohou hospodští ani hosté, může za ně stát. Ten, když nějaké opatření vydal, měl na něm trvat od počátku, a ne si vzpomenout, až když mu je zle. To však neznamená, že by měl rezignovat teď.

Lidé, kteří chodí na jídlo nebo za zábavou, mají právo, aby je někdo z nezodpovědnosti nebo náhodou nenakazil. Covid je pořád nemoc, která může zabíjet. Když ne zrovna vás, tak vaše příbuzné. Úřady nesmějí spoléhat na dobrovolnost, musí být důsledné. Je to nepopulární, nic jiného však nezbývá.

Martin Komárek.
28. říjen bez metálů

Měly by se přidat testy ve školách a na pracovištích. Samozřejmě bezplatné a raději PCR než antigenní. Zpoplatnění preventivních výtěrů má zastánce i odpůrce. Pokud by se testovali žáci a zaměstnanci, nevýhody by odpadly.

A pak je tu gruntovní řešení, které by sňalo tíži ze všech. A sice povinné očkování. Ze zdravotnického hlediska je ideální. Z hlediska svobody jednotlivce je spravedlivější než kastování na očkované a neočkované. Z hlediska bezpečnosti má daleko nejmenší rizika. Politici, nejen u nás, se toho zatím bojí. Ten, kdo by našel odvahu, by byl zprvu asi haněn, po čase bychom mu však postavili pomník.