Je vkusné se dnes radovat?

Před pár dny jsme na většině míst odložili respirátory a normálně by to byl obrovský důvod k radosti. Jenomže místo toho je za rohem válka, většina z nás má obavy, co bude. Jako by toho nebylo málo, Putin vyhrožuje jadernými zbraněmi, aby v nás strach ještě umocnil.

Můj přítel spisovatel v tuto dobu cestuje po Kostarice a psal, že mu to cestování trochu zhořklo. I tak ale dal na svůj Facebook pár záběrů z nádherné jihoamerické přírody. Zaujalo mě to. Mého přítele spisovatele trápí válka na Ukrajině stejně jako nás všechny, poslal poměrně velké částky na humanitární účely i na armádu.

Konec globalizace

Přesto si dovolí cestovat a hlavě tu radost sdílet. Má na to právo? Jedna z fanynek to okomentovala, že je velmi nevkusné dávat tyto fotky v době, kdy mnoho lidí trpí válkou.

Vedl jsem pak s dotčenou fanynkou debatu a letmo se podíval na její Facebook. Vedle příspěvků o Ukrajině také sdílela své všednodenní radosti a zájmy. Například před nedávnem sdílela jakýsi článek o hezkém architektonickým zajímavém nově postaveném kostelíku někde v Číně. Postavil ho režim, který utlačuje Tiběťany a Ujgury – stejně, jak se to teď snaží dělat Rusové Ukrajincům. Režim, který třeba bude vládnout světu a který ani náhodou není k lidem milý. Napsal jsem jí, aby zvážila sebereflexi, že tento její nevinný příspěvek by mohl také být považovat za nevkus.

Všímám si, že na otázku „Jak se máš?“ dnes lidé často lidé automaticky odvětí, že dobře a pak jim naskočí, že je ta válka. Můžeme nebo nemůžeme se mít dobře?

Na světě je neustále mnoho válečných konfliktů. Přírodu likvidujeme takovým způsobem, že bychom podle této logiky měli nosit smuteční sukno celý život.

Nás Čechy Ukrajina zasahuje samozřejmě více, je to blízko a vidíme to téměř z prvních ruky, máme historickou sounáležitost. Nevyzývám k pasivitě a otupělosti, také mi trhá srdce, když vidím utíkající ženy a děti. Je správné pomáhat.

Ale musíme se i radovat a užívat si života. Když budeme šťastní a veselí, pomůžeme lépe než smutní a zdrcení. Takové by nás totiž chtěli všichni Putinové světa. Zastrašené a zdeptané.

Moje babička vždy vzpomínala na své mladé roky, jak se bavila a chodila tančit. Až když jsem se ptal, kdy přesně to bylo, došlo jí, že za protektorátu, kdy kolem ní umírali lidé.

Brusel má pomoci Kyjevu

Zdroj: DeníkNaše radost nemůže nikoho pohoršovat, dává nám vnitřní sílu k tomu, jít dál. K tomu potřebujeme mít dobité baterky. Vzpomínáte, jak všichni v první vlně Covidu šili roušky a pak nad námi brzy zvítězila bezmoc, apatie a strach? Je to jak u těch instrukcí v letadle, v případě potíží nejprve rodič nasadí masku sobě a pak až dítěti. Bez radosti a psychohygieny nikomu nepomůžeme.

Proto doporučuji, projděte se v parku, přečtěte si milou a pozitivní knihu, obejměte děti, běžte do hospody nebo na koncert, cestujte, radujte se. Pokud to tak cítíte, pomáhejte. A sdílejte s lidmi vše, hlavně to pozitivní.

Názory zde zveřejněné přinášejí různé pohledy publicistů a osobností, ale nevyjadřují stanovisko Deníku.