Kliknutím zvětšíteNěkteré ze zajímavých staveb jsme vám už na webu představili. V první části to byly stavby spjaté s odpočinkem, relaxací a přírodou. V druhé jsme pro vás vybrali stavby určené k bydlení. Ve třetí části jste se mohli seznámit s padesátkou staveb spojených s kulturním a společenským životem. Dnes jsou to stavby, spjaté s výchovou a vzděláváním, sportem, zdravotnictvím, ale také budovy radnic ve městech a obcích. Další zajímavé stavby, které by rády uspěly v letošním ročníku soutěže, vám představíme zítra.
Student House Holešovice
Pavel Hnilička Architects+Planners, autoři: Ing. arch. Pavel Hnilička, Ing. arch. Marek Řehoř
Projekt Student House Holešovice se vědomě hlásí k velkoměstskému formátu staveb s pevnou uliční čarou. Fasády budov s otevřeným parterem jsou přirozenou součástí uličního prostranství. Spolu se stromořadím tak vytvářejí příjemné městské prostředí, ve kterém je široký chodník samozřejmostí.
Necitlivé stavební zásahy z dob socialismu téměř zničily charakter městskosti. Proto jsme navrhli stavbu, která pomohla zpevnit rozbitou uliční strukturu a umožnit tak výstavbu příjemných a bezpečných ulic. Navrhli jsme dům, který je moderní svým technickým vybavením, ale vědomě tradiční svým kompozičním uspořádáním.
Vnitřní členění domu odpovídá typologii hotelu. Spodní část zabírá vstupní hala, společenské prostory, rekreační, sportovní a technické vybavení, dále zde sídlí obchody a služby. Nabízí se zde pestrá škála prostor, od těch rušných až po tichá zákoutí a uzavřené studovny. Součástí je také společenský sál, který je v běžném provozu osazen stolky v návaznosti na bar. Podle potřeby je možné jej posuvnými stěnami uzavřít a promítat zde filmy, hrát divadlo, pořádat přednášky či tančit. Společenská část se otevírá přímo do rozlehlé zahrady, kde je tak možné v letních měsících rozšířit aktivity na venkovní terasu. V nejvyšším patře budovy se potom nachází skybar s venkovní terasou. Vertikální řazení čerpá ze staletí ověřeného a dobře fungujícího schématu tří úrovní: soklu (parteru), vlastního těla (řady oken) a střechy (resp. ustoupeného podlaží). Základní stavební jednotku tvoří apartmánový pokoj s postelí, psacím stolem, vlastní koupelnou a malým kuchyňským koutem.
Student House Holešovice navazuje na podobný koncept studentského ubytování v nejvýznamnějších evropských městech. Nabízí ubytování v jedno a dvoulůžkových pokojích pro více než 650 studentů.
Schodišťová věž ZŠ a MŠ Noe
Světlík Šedý Šefl, autoři: MgA. Jan Světlík, Ing. arch. Vojtěch Šedý, Ing. arch. Filip Šefl
Schodišťová věž je prvním ze stavebních zásahů vedoucích k naplnění koncepce školního areálu Křesťanské ZŠ a MŠ Noe na Zborovském náměstí. V současnosti bude věž plnit funkci hlavní vertikální komunikace školy, propojení školy se dvorem a hřištěm a zároveň jde o požární únikovou cestu pro evakuaci.
Do budoucna, až bude přistavěna vstupní hala a nový blok šaten, se bude věží do školy i vstupovat. Věž nyní přesahuje stávající budovu o jedno podlaží - je připravena pro napojení zamýšlené nástavby čtvrtého podlaží školy s odbornými učebnami.
K interiéru schodišťové věže jsme rozhodli přistoupit jako k materiálové koláži, která přiznává konstrukční řešení — zdiva a betonové konstrukce v jejich běžné stavební “ne-interierové” hrubosti. S interiérovou přesností koláž doplňují sádrokartonové obklady ostění oken a dveří i zámečnické prvky. Potkávají se tu červené keramické cihly, přiznané betonové prvky schodišťových ramen, stropů, věnců a nadpraží oken, sádrokartony natírané světle modře, šedé podlahy opatřené epoxidovým nátěrem — vše doplněné probíhající bílou linkou v místech, která se budou nejvíce špinit a kde je možné nátěr pravidelně obnovovat. Tmavé jsou pak vložené zábradelní trubky, okna a dveře. Snažili jsme se vytvořit nesterilní, hravě komponovaný prostor, který bude působit přátelsky, aniž by byl ozdoben dětskou tvorbou.
Prostor schodiště je prosvětlen velkorysými severními okny, směrem k jihu z mezipodest jsou pak dvojice menších čtvercových oken, které jsou odděleny probíhajícím betonovým věncem. Menší formáty jsou zvoleny z důvodu eliminace přehřívání interiéru věže.
Sportovní hala / tělocvična ZŠ Nový Hrozenkov
CONSEQUENCE FORMA architects, autoři: Ing. arch. MArch. Janica Šipulová, Ing. arch. Martin Sládek
Sportovní hala se nachází v městysi Nový Hrozenkov v údolí řeky Bečvy, která se line valašskou krajinou ve východním cípu Česka. Cílem architektů bylo přinést do vesnice současnou architekturu, která sem zapadne, ale také přinese něco nového a neotřelého. Projekt má více fází a zahrnuje nejen sportovní halu, ale i rekonstrukci hlavní budovy základní školy, nové vstupy, technické vybavení, nové šatny, zázemí haly a rekonstrukci místní kultovní posilovny v suterénu. V budoucnu se chystá i revitalizace okolního veřejného prostranství, vnitřního dvora a venkovních hřišť.
Sportovní hala je užívána jako tělocvična místní základní školy, ale také slouží k pronájmu pro širokou veřejnost. Hlavním konceptem této budovy bylo vyzdvihnout potenciál venkovské krajiny a propojit ji velkorysou prosklenou stěnou s vnitřní hrací plochou. Interiér je z velké části obložen dřevěnými lamelami, které dotváří atmosféru a akustickou pohodu. Důležité bylo také vhodně vyřešit napojení na stávající objekty a zahradu. Stavba je z velké části ovlivněna vnitřní lezeckou stěnou, která vystupuje nad podhled hrací plochy a tvoří dominantní horní světlík, který je zrcadlen i na druhé straně. Celková změna si klade za cíl nabídnout místním a jejich návštěvníkům veřejný prostor pro děti, setkávání, hru a odpočinek.
Revitalizace Auly ČZU v Praze
Architekti DRNH, autoři: prof. Dr. Ing. Čejka Jan, doc. Ing. arch. Antonín Novák, Ing. arch. Petr Valenta, Ing. arch. Radovan Smejkal, Ing. arch. Eduard Štěrbák, Ing. arch. Pavel Veselý
Objekt Auly byl postaven v roce 1965 na základě architektonické soutěže na areál VŠZ, kterou vyhrál v roce 1958 architekt Jan Čejka, který se autorsky podílel i na současné rekonstrukci objektu. Původní, již nevyhovující budova Auly, prošla celkovou rekonstrukcí a byla doplněna o novou přístavbu navazující na západní průčelí. Přístavba řeší rozšíření ploch návštěvnického a provozního zázemí budovy a svojí orientací rezonuje s budovou Rektorátu, se kterým společně s náměstím vytváří významový akcent celého areálu ČZU. Tento je pak ještě zesílen volbou zlaté barvy střešní krytiny původní Auly, navozující dojem koruny a prolínající se i do interiéru v podobě zlatých baldachýnů v podhledu hlavního sálu. Náměstí mezi Aulou a Rektorátem bylo v rámci rekonstrukce nově tvarově a výškově upraveno a předlážděno a bylo doplněno o nová květníková tělesa se vzrostlými stromy a o skrytý objekt mlhoviště, zajišťující v letních měsících osvěžení návštěvníkům areálu.
Původní výrazové zpracování fasád s propsaným tvarem nosného rámového skeletu se stěnovými vyzdívkami s kabřincovým obkladem byl soudobým způsobem vyjádřeno v provedení zateplení budovy, kde byla původní rámová struktura přepsána do hladce omítaných lysén a vyzdívky byly transformovány do obkladu perleťovou mozaikou.
Fasádní plášť přístavby je v úrovni přízemí zcela transparentní pro propojení exteriéru s foyer Auly, v úrovni patra pak naopak bez přiznaných okenních otvorů, které jsou překryty předsazeným skleněným obkladem s nepravidelným vertikálním formátováním, střecha přístavby je plochá s vegetačními úpravami.
Dešťové vody ze střech objektu jsou retenovány v nově vybudované podzemní galerii a zpětně se využívají jako šedá voda pro splachování a závlahu.
Tři domy a dvůr pod Lysou horou
PAPOUSEK & SILHAN ARCHITECTS, autoři: Ing. arch. Martin Šilhan, Ing. arch. Jiří Papoušek
Tři domy a dvůr je provozní areál určený pro údržbu golfového hřiště Golf & ski resortu v Ostravici.
Golfový resort v Ostravici je známý svou jedinečnou expozicí s výhledy na vrcholky Beskyd, zejména Lysou horu, obtížností hry a v neposlední řadě kvalitou hřiště. Právě kvalitně udržované hřiště se však neobejde bez dobrého zázemí údržby.
Areál svým uspořádáním a členěním na tři objekty definuje hospodářský dvůr, ten se stává těžištěm celku, a zároveň skrývá běžný provoz před zraky okolí. Ve schématu historického hospodářského dvoru je tak možné hledat hlavní inspiraci pro celé řešení. Členění areálu má mimo tuto historickou inspiraci své opodstatnění dále jak v logice provozu údržby, tak i ve snaze o efektivní využití parcely komplikovaného tvaru.
První objekt je dvoupodlažní dřevostavba se sedlovou střechou sloužící jako šatny, zázemí zaměstnanců, kancelář, sklady a opravárenská dílna pro údržbu veškeré techniky. Druhý objekt je nevytápěný jednoduchý jednopodlažní ocelový skelet s dřevěnou fasádou, určený pro parkování strojů pečující o celý golfový resort. Třetí objekt, který areál odděluje od potoku a hřiště, je blok příslušenství s betonovými kójemi pro skladování sypkých hmot a s přístřeškem pro parkování.
Samotné objekty jsou vizuálně sjednocené pomocí materiálového zpracování fasád z dřevěných modřínových desek s lištami překrývajícími spáry a pomocí opakujících detailů klempířských prvků, oken a vrat. Řemeslný detail fasád, který se uplatňuje na řadě historických staveb nejen pod Lysou horou, ale i po celých Beskydech, objekty oživuje, rytmizuje a plastizuje. Jedná se přitom o čistě funkční konstrukční řešení pro snadnou údržbu celého areálu a přirozené stárnutí exteriéru staveb.
Rekonstrukce objektu Truhlářská 1113/8
KAVA, autoři: Ing. Jan Karásek, Ing. arch. Zuzana Novotná, Robert Seidl
Rekonstrukce a dostavba památkově chráněného objektu v centru Prahy na městské volnočasové vzdělávací zařízení - Dům dětí a mládeže Prahy 1.
Předmětem rekonstrukce je obnova domu Na Skále, vzniklého sloučením dvou gotických domů, který následně prošel mnoha vrstvami stavebních úprav. Mezi zvlášť cenné součásti stavby patří zachované velkorysé gotické sklepy, prostor první toleranční modlitebny v Praze v patře domu a barokní krov s ležatou stolicí s ondřejskými kříži. Dispozičně dochází k vyčištění původních dispozic od novodobých úprav, návratu k nejhodnotnějším vrstvám, a jejich doplnění vestavbami hygienického a technického zázemí. Je navržena dostavba venkovní schodišťové věže s výtahem a technickým a sociálním zázemím v suterénu. Tato nová bezbariérová komunikační cesta umožní využití hodnotných prostor 5 m vysokých klenutých sklepů a podkroví s obnaženou krovovou konstrukcí pro výukové účely.
Krov je restaurován s použitím historických postupů a spojů. Restaurátorsky jsou obnovovány ostatní historicky hodnotné prvky domu, včetně nástěnných interiérových i exteriérových maleb. V průběhu stavby se rozsah obnovovaných konstrukcí rozšiřuje na základě nálezů, jako je například obnova dřevěného stropu v přízemí a obnova historického portálu vrátnice v prostorách kavárny. Jiné nálezy, například relikty černých kuchyní, zůstavají neprezentované, stavba na ně reaguje úpravou dispozic a technologií provádění. Součástí stavby je obnova dvora na pobytový prostor se zelení a pohledové obnovení nárožní polohy domu včetně zničené boční fasády. Z přízemí historického domu byla přemístěna trafostanice do samostatného objektu ve dvoře. Přes dvůr domu probíhá úniková cesta z přilehlého obchodního centra.
Parkovací dům v areálu nemocnice Mladá Boleslav
HOFMAN ARCHITEKTI, autoři: Ing. arch. Robert Hofman, Ing. arch. Eva Melicharová
Území, ve kterém se nachází pozemek určený pro výstavbu parkovacího domu se nachází v areálu Klaudiánovy nemocnice. Pozemek, který má ve svém kontextu charakter proluky je v současnosti využíván jako pozemní parkoviště. Parkovací dům představuje jak funkčně tak i prostorově logické využití a naplnění daného místa. Svojí navrženou polohou dotváří uliční a stavební čáru podél ulice Palackého. Při Laurinově ulici, ze které je do parkovacího domu nepřímý vjezd, projekt formuje širší veřejný prostor a společně s Palackého ulicí dává místo pro pěší zónu. Hmotově budova navazuje na okolní zástavbu, kterou nepřevyšuje, ale logicky doplňuje a to s respektem ke stávající architektuře.
Architektonické řešení vychází v první řadě z urbanistických souvislostí, dále z požadavků na provoz parkovacího domu a v neposlední řadě z architektonického kontextu daného místa. Tvarové řešení budovy vyplývá z logického vnitřního uspořádání, jehož základem je výškové posunutí části domu o polovinu podlaží, což umožňuje uživatelsky a prostorově výhodné propojení jednotlivých podlaží pomocí poloramp. Fasády objektu jsou navrženy polootevřené. Parter do úrovně 3.np je tvořen fasádním soklem z fasádních dílců z tahokovu. Tím je určeno architektonické měřítko celé budovy a budova je takto i bezpečně uzavřená. Horní podlaží mají fasádu tvořenou oddělenými pruhy pro každé podlaží. V těchto pruzích se rytmicky střídají pole s větší a menší hustotou vertikálních ocelových prvků - pevných žaluzií. Tyto žaluzie různě pootočené propouští světlo dovnitř pod různými úhly. Konstrukční řešení počítá s čtyřtraktovým uspořádáním s modulem 7,5 m v podélném směru.
Železobetonový prefabrikovaný skelet tvoří stropní předpjaté panely z přírodního pohledového betonu a sloupy.
Smetanova obchodní galerie
nodum atelier, autoři: Ing. arch. Lukáš Wawrosz, Ing. arch. Marek Pyszko, Ing. arch. Marek Wojnar
Multifunkční objekt občanské vybavenosti o celkově 5ti podlažích. V 1.PP jsou podzemní hromadné garáže, které jsou propojeny s navazující stavbou garáží tzv.
městské části (související stavba, která je investicí města Vsetína). 1 a 2.NP je věnováno obchodním jednotkám. Ve 3.NP se nachází restaurace s bowlingem, foodcourt, fitness, hotelové křídlo s wellness a dětský koutek. Do 4.NP zasahuje část fitness, ostatní plochy v tomto patře jsou technická zázemí.
Centrum polytechnické výchovy a vzdělávání
DIMENSE, autoři: Ing. arch. Petr Hovořák, Ing. arch. Hana Zavadilová
Novostavba Centra polytechnické výchovy a vzdělávání v Boskovicích, je navržena na volném stavebním pozemku vymezený ulicemi Bílkova a Slovákova, v návaznosti na stávající pavilony ZŠ Boskovice – Slovákova v Boskovicích. Areál s jednopodlažním objektem specializovaných učeben pro výchovu a vzdělávání a venkovní učebnou, auditoriem a plochami pro výuku ekologie a biologie doplňují parkové úpravy s přírodním biotopem, dětským hřištěm a přiléhajícím parkovištěm pro návštěvníky / posluchače tohoto multifunkčního zařízení
Sportovní hala v Borkách
ov architekti, autoři: Ing. arch. Jiří Opočenský, Ing. arch. Štěpán Valouch
Zadání klienta bylo postavit u řeky Labe univerzální sportovní halu se zázemím a tribunou pro diváky. Návrh vyhrál první místo v architektonické soutěži.
Pozemek leží při severovýchodním okraji Kolína, za atletickým stadionem, vymezený hřištěm a areálem tenisových kurtů s vlastní halou. Soubor sportovišť je obklopen listnatým lesem a přístupová cesta z Kolína vede procházkou podél Labe, lemována cyklostezkou. Návrh pomohly definovat následující fenomény. Rovinatý Kolín, kde se dobře jezdí na kole. Přátelská atmosféra města, které je velké tak akorát. Pomalý tok Labe a přírodní poloha místa. Základním konceptem návrhu je nízká jednopodlažní stavba, ukončená střechou s velkým přesahem a dřevěnou hmotou převýšené haly. Vymezení nízké stavby markýzou přináší vlídné měřítko se sousedskou atmosférou. Přesah markýzy slouží jako zápraží pro odpočívající týmy mezi zápasy. Nad nízkou stavbou je umístěna dřevěná „lucerna“ sportovní haly. Okna prosvětlující halu odkazují k sokolovnám, které lemovaly republiku a dokládaly optimistického ducha meziválečného období budování státu.
Dispoziční řešení vychází ze základního rozhodnutí umístit veškeré provozy, šatny, sklady, bar s kavárnou do jednoho podlaží. Vše je snadno dostupné a rychle po ruce. Zároveň je zde dobrá sociální kontrola z recepce, která má přehled o dění v zázemí.
Na vstupní foyer navazuje občerstvení s recepcí a prostorem, který umožní zvládnout příval návštěvníků po skončení zápasu. Oba prostory je možné vzájemně propojit nebo naopak uzavřít. V přední části jsou umístěny bloky šaten, sociální zázemí s toaletami pro návštěvníky. Na vstup navazuje prostor haly, tak aby se nemíchal provoz diváků a sportovců.
Městská plavecká hala Louny
dkarchitekti, autor: Ing. arch. David Kudla
Černý dynamicky tvarovaný krystal, ze všech stran spoře otevřený, na jižní straně zcela odhaluje vnitřní svět plavecké haly. Výrazný přesah nakloněné střešní roviny s ostrým seříznutím bočních fasád umožňuje setkání dvou zcela rozdílných světů: minimalisticky oděného modrého plavce, který se oddává vodnímu sportu v dřevem obloženém prostoru, a náhodného kolemjdoucího halícího se do teplého zimního oblečení. Napětí na hranici těchto dvou kontrastů se odrazilo ve zvlnění skleněné fasády orientované do veřejného prostoru navazujícího na okolní budovy úřadu.
Vzájemná interakce aktérů odhaluje tajemství pohybu a vybízí místní rezidenty k trávení volného času aktivní sportovní činností. Výrazné naklonění střechy kopírující sklon místního terénu umožňuje na jižní straně dostatečnou světlou výšku bazénové haly a svým prodloužením i regulaci průniku slunečních paprsků v různém ročním období. Naopak v severní pozici objektu je výška standardní, vhodná pro barové občerstvení, sprchy nebo saunový svět vystupující z hmoty krystalu ochlazovacím balkónem na nejchladnější straně objektu, s výhledem na krajinu Českého středohoří.
Suterénní část s technologiemi, zázemím a šatnami je přisazena k původnímu terénnímu zlomu, čímž se využila místní danost a minimalizace terénních úprav. Horní podlaží je věnováno čistě vodnímu a saunovému světu s komunikačním ohniskem v místě občerstvovacího baru. Na západní straně objektu je umístěná venkovní vířivka a tobogán s výstupní věží, symbolem plaveckých hal, který je umístěn u páteřní komunikace města.
Fakultní nemocnice Olomouc
Hemato - onkologická klinika, Adam Rujbr Architects, autor: Ing. arch. Adam Rujbr
Přístavba je situována v areálu Fakultní nemocnice Olomouc. Navazuje na budovu P, na kterou je i funkčně napojena a respektuje výšky podlaží. V objektu jsou umístěny provozy hemato-onkologické kliniky, kromě jiného především stacionář transfuze a chemoterapie.
Samotný objekt se skládá za dvou hmot. Základnu v barvě antracitu tvoří sloupy a stěny podepírající hlavní hmotu o rozměrech cca 17 x 37 metrů se 4 nadzemními a jedním technickým podlažím. 1NP je využito jako vstupní a slouží i pro parkování, je průjezdné a netvoří bariéru.
Klíčové prvky návrhu jsou variabilita dispozic, kompaktní tvar, optimální poměr pevných a prosklených ploch, zelená retenční střecha, kvalitní regulace vnitřního prostředí. Akustika vnitřních prostor je řešena s důrazem na uživatelský komfort. Logistické vazby povyšuje propojení potrubní poštou (běžná linka + cytostatická linka). Kvalitu vnitřního prostředí dotváří několik instalací uměleckých děl autora Miloše Karáska a dalších umělců. Záměrem je zpříjemnit pobyt v klinice a pozitivně působit na emoční stav pacientů. V klíčových místech se objevují abstraktní malby terapeutického charakteru, fotografie Michala Zajačka vyjadřující snovou krajinu, grafické vyobrazení Warholových konzerv aplikovaných na míru nemocnice umělce Luďka Bárty a aplikace bronzových plastik v kombinaci s barevnými sklářskými prvky.
Sportovní areál Praha-Lysolaje
knesl kynčl architekti, autoři: Ing. arch. Jiří Knesl, doc. Ing. arch. Jakub Kynčl, Ph.D., Ing. arch. Jan Weiss
Sportovně-rekreační areál navržený na neobhospodařovaných a značně zanedbaných pozemcích nad zahrádkářskou kolonií Zavážky při výjezdu z Lysolají doplnil chybějící sportovní vybavenost v městské části. V budoucnosti na něj naváže v jihozápadním směru obytný soubor Zátiší Lysolaje, který už je v současné době ve výstavbě.
Na vyčištěném a srovnaném terénu vznikly fotbalové hřiště se zázemím, pobytová loučka, dopravní hřiště se skladem pro hřiště i údržbu celého areálu, výběh pro psy, parkoviště, příjezdová cesta a stezka pro pěší a cyklisty.
Jednopodlažní objekt zázemí sestává ze dvou samostatných provozů – větší část zaujímají šatny a hygienické zázemí pro sportovce, v menší části jsou umístěny občerstvení, veřejné toalety pro návštěvníky a další zázemí areálu. Obě části jsou sjednoceny pod společnou střechou s vegetační úpravou, která svým přesahem vytváří krytý venkovní prostor s posezením. Současně jsou obě části materiálově odlišeny a kombinují dřevěný obklad v klubových barvách zelené a bílé s tmavě šedou omítkou.
Komplexní simulační centrum Masarykovy univerzity
AiD team, autoři: Ing. arch. Jiří Babánek, Ing. arch. Pavel Bainar, Ing. Jaromír Černý, CSc.
Projekt Komplexního simulačního centra MU (SIMU) si klade za cíl inovovat výuku lékařských programů zapojením simulační medicíny do běžné výuky. SIMU je nejmodernějším simulačním centrem ve střední Evropě. Je vybaveno podobně jako reálná nemocnice - heliport, operační sály, jednotky intenzivní péče, zdravotnická technika a simulátory. Moderní náplni objektu odpovídá i jeho výraz a použité technologie. Objekt urbanisticky zakončuje akademickou část Univerzitního kampusu důstojnou dominantou, která zároveň od východu tvoří vstupní bránu do areálu. V jižní části objekt tvoří kompaktní blok s vnitřním atriem, z něhož vybíhá smělé přemostění ulice Kamenice podepřené podnoží v severní části pozemku. Hmota, byť půdorysně zalomená, je kompaktní a vytváří čistou kompozici ve východní části kampusu. Výtvarným akcentem jsou obklady perforovaným plechem zlaté barvy, které skulpturálně obalují podjezd nad Kamenicí a sestupují po noze podpírající objekt až k parkovišti u ulici Studentské.
Nová radnice pro Prahu 12
LOXIA, autor: Ing. arch. Jana Mastíková
Radnice má být symbolem města a místa, tak snad naše tři bílé kostky, ze kterých se radnice skládá, připomínají, co bylo pro Modřany dříve symbolické: kostky cukru! Vychází totiž z odkazu na historický cukrovar, který povýšil tehdejší zemědělskou vesnici Modřany na pražskou čtvrť roku 1968. Modřany jsou od roku 1994 součástí velké městské části Prahy 12, která zahrnuje také Komořany, Kamýk, Točnou a Cholupice. Praha 12 tedy čítá dohromady přes 60 000 obyvatel, a proto zde byl již desítky let požadavek na vytvoření nové důstojné a reprezentativní radnice, kde se spojí 7 nynějších adres úřadů roztroušených po celé dvanáctce do jedné budovy.
Nová radnice Prahy 12 se nachází v ulici Generála Šišky. Budovu radnice tvoří tedy tři jednoduché objemy - kostky, které jsou seřazeny podél této ulice. Před hlavním průčelím, orientovaným na západ, je vytvořena piazzeta, která poskytuje místo pro setkávání a s ním spojené drobné akce typu trhů, slavností nebo koncertů. Tento prostor končí mezi sloupy průčelí, které vytváří kryté loubí a přivádí občany do vstupní haly. Dvoupodlažní vstupní hala s recepcí, bistrem, kavárnou a několika drobnými obchodními jednotkami je jádrem domu. Radnice lidem přináší prostor velkého multifunkčního sálu, ve kterém se kromě pravidelného zasedání zastupitelstva mohou uskutečňovat další kulturní akce v podobě tanečních lekcí, malých divadelních představení, ale také výstav, přehlídek nebo různých burz či trhů.
Na tento sál přes foyer navazuje prostor restaurace, která bude sloužit jak zaměstnancům radnice, tak i veřejnosti. V posledním podlaží západní kostky se nachází nová obřadní síň s výstupem na velkou střešní terasu. Nová radnice bude budovou moderní, čemuž napomáhá i proces projektování, který probíhá kompletně v systému BIM.
Didaktické cetrum geologie
Architráva, autoři: Ing. Ondřej Semotán, Ing. arch. Jiří Böhm, Mgr. Petr Schnabl, Ph.D. (geologie)
Venkovní geologická expozice s laboratoří vznikla v prostoru nevyužívaného školního dvora uprostřed města Říčany.
Areál se realizoval ve dvou etapách a je výsledkem úzké multioborové spolupráce architektů, geologa, geobotanika a pedagogů.
V zahradě sevřené fasádou prvorepublikové školy a okolními budovami, pod torzem Říčanského hradu, byla realizována soustava různých biotopů s horninovými podklady a na ně vázanou flórou. Zázemí zahrady tvoří 2 objekty – geologická laboratoř a depozitář vzorků s jeskynním systémem. Architektura volně přechází v simulovaná přírodní stanoviště, části fasád slouží jako výukové prvky, vegetační a suťové střechy tento princip podporují. Drobné zahradní stavby používají ostře zalamované tvarosloví kamenných bloků, ale výrazně je změkčují lamelové modřínové fasády. Geologická laboratoř zahrnuje vynikající výbavu na řezání a leštění vzorků, polarizační mikroskop atd., a utilitární sociální zázemí. Kapacita objektu je cca 15 žáků. Velké okno zprostředkuje intenzivnější kontakt s exteriérem.
Depozitář vzorků vybudovaný v druhé etapě navazuje na model jeskynního systému. Ten byl realizován vyzděním opěrných prvků, tvarováním za použití torketování a následnou detailní sochařskou modelací stěn za dohledu geologa tak, aby odpovídaly geomorfologickým předlohám. V místech jsou do betonové imitace vsazeny reálné bloky hornin. Z vnějšku stavbu vymezují opěrné stěny s různým kamenným obkladem – jednak z lokální břidlice, a dále třeba v podobě modelu vrásy z vápence barrandienského souvrství. Na malé ploše zahrady se dále nalézá vápencový výchoz, čedičové varhany, suťové pole, jezírko s možností rýžování těžkých minerálů, simulaci povodní a další výukové prvky přístupné po mlatových a dřevěných chodnících.
Fotbalové kabiny
3K Architects, autoři: Ing. arch. Roman Kučírek,
Ing. arch. Jan Komárek
Vedení fotbalového klubu nás oslovilo se zadáním modernizace a rozšířením již nevyhovujícího zázemí fotbalového hřiště. Návrh vychází z jasného umístění budovy na ose hřiště a malého odstupu od sousedních pozemků rodinných domů. Díky možnosti jednostranného osvětlení vnitřních prostor vzniklo zajímavé hmotové řešení. Do základní hmoty s pultovou střechou byla vložena dvojice vyvýšených hmot s opačným sklonem zastřešení. Nižší podlouhlá část s čelním prosklením tvoří nadsvětlík vnitřních šaten sportovců a přináší dostatek přirozeného světla do nitra dispozice. Druhá výrazně prosklená hmota je vyvýšená klubovna s dechberoucím výhledem na hrací plochu. Střídáním sklonů pultových střech vznikla zajímavá hra světla a stínů nejen uvnitř budovy.
Administrativní budova POHL cz
Rusina Frei architekti, autoři: Ing. arch. MgA. Martin Rusina, Ph.D., Ing. arch. Markéta Poláčková, Ing. arch. Martin Frei
Rodinná firma Pohl cz patří mezi významné české stavební podniky. Její nové hlavní sídlo je koncipováno jako vlajková loď firmy spojující praktické nároky administrativního provozu s potřebou vlastní reprezentace. Architektura budovy je ovlivněna nejen její polohou v příměstském průmyslovém areálu, ale také firemními tradicemi a stavebním odvětvím, ve kterém firma působí. Volné přízemí umožňuje prostupnost napříč velkým pozemkem.
Ve dvou patrech nad sebou jsou umístěny kombinované velkoprostorové a buňkové kanceláře. Pásová okna, betonový skelet a stavebnicový systém příček zde umožňují flexibilní půdorysné uspořádání. Nejvyšší ustupující patro s průběžnou terasou je určeno pro vedení firmy. Celá stavba je propojena točitým schodištěm.
Stavba záměrně přebírá některé industriální prvky ze stavebnictví zaměřeného na podzemní stavby. Fasáda je opláštěna vlnitými cortenovými plechy, odkazujícími na štětovnice a pažení kolektorů. I zaoblená jádra a fasádní pláště jsou připomínkou technologických zařízení. Technikou inspirované je také řešení vnitřních instalací, které jsou přiznané, ve stísněných technických prostorech jsou instalace úsporně vypleteny doslova jako v ponorce. Zvláštní důraz byl při návrhu kladen na vyváženost mezi prostorovými možnostmi a příjemným pracovním prostředím. Průmyslový charakter okolí je podpořen i výběrem nové vegetace a osázením hlubokých parapetů, terasy a střechy popínavými a převislými rostlinami v kontrastu ke zrezlé fasádě.
Pavilon Mníšek
Grido, architektura a design, autor: Ing. arch. Peter Sticzay-Gromski
Pozemek je součástí poměrně velkého nezastavěného vnitrobloku – orámovaného velkoryse ze severu panelákovou zástavbou a z jihu lineární zástavbou školy. Vnitroblok není strukturovaný, je to jenom uzavřený prostor, osetý trávou a náletovou zelení. Objekt dostavby školy se proto ocitá uprostřed tzv. socialistické zahrady a je velmi obtížné dokomponovat její objem i výraz. Proto byl navrhnut objekt „zahradního pavilonu“, který nebude svým tvarem ani výrazem navazovat na stávající budovy kolem. Objekt má proto kompaktní tvar se zakulacenými rohy, co ještě více zesiluje jeho samostřední charakter. Spojovací krček s budovou školy prozrazuje jeho vztah k budově školy. Pavilon mění urbanistickou situaci ve vnitrobloku. Buď je altánem v zahradě nebo citadelou uprostřed hradeb.
Třípodlažní polyfunkční objekt v sobě snoubí – na horních dvou podlaží prostory školy a družiny – bezbariérově spojené s původní budovou školy pomocí spojovacího můstku a komunitní prostory na přízemí. Kumulovaní dalších funkci do prostoru před školou se významně posiluje veřejný prostor. Ten představuje nově vzniklé náměstí prostorově vytvořené po stranách hlavním vstupem do školy, hernou předškolního zařízení, kavárnou a vestibulem kulturního sálu. Pavilon tedy kromě svého prioritního poslání – poskytnout prostory pro expanzi školy a kulturu města, se podílí na vytvoření aktivního veřejného prostoru mimo centrální náměstí města. Úlohou fasády objektu je tedy nabídnout působivý obraz funkčního designu odpovídajícího době svého vzniku. Výškové dělení pavilonu vychází z traktace školy. Objekt je poměrně velký, proto výraz fasády by měl být přátelský, pohostinný – a proto otevřený. Tento výraz se dosahuje poměrně velkou plochou prosklení a texturou lamelových žaluzii
Dentální klinika myTREEDK
QARTA Architektura, autor: Ing. arch. David Wittassek
Hlavním přáním investorů byla klinika, kde se člověk cítí příjemně, přestože k zubařskému křeslu nemusí mít nejlepší vztah. Proto se interiér odlišuje od běžného zdravotního zařízení a je plný barev, hravých neonů, jasanového a smrkového dřeva. Ve výsledku tak dává pacientům možnost vnímat celou řadu příjemných prvků a nemyslet na své obavy z kachličkových ordinací. Dispoziční řešení vyplynulo z potřeb klienta. Odlišnost tkví v tom, že je vše uspořádáno dohromady. Recepce, čekárna, kuchyň a toalety navazují na větší halový prostor, kde jsou umístěny 4 stomatologické soupravy a další zázemí ordinace. Primárně je návrh vypracován tak, aby se klient cítil příjemně a uvolněně. Tomu napomáhají i použité materiály, jako otlučená cihla, dřevo a plech. K přívětivé atmosféře pomáhá také hra se světlem, neony, bílá barva či dekorativní malba válečkem. A také vystavené jízdní kolo, prvek pro uvolnění napětí a lepší náladu, tzv. light motiv.
Administrativní budova Geoindustrie
Radovan Vacik ARCHITECTS, autor: Ing. arch. Radovan Vacík
Administrativní budova Geoindustrie s.r.o. vznikla jako moderní sídlo společnosti na středu starého průmyslového areálu. Z hlediska urbanistického řešení logicky dotváří nádvoří, do kterého je komponovaná tak, aby byla pro návštěvníky na první pohled identifikovatelná.
Zdánlivě utilitární, jednoduchá stavba v sobě ukrývá překvapivě prostorově bohatý a funkční interiér. S okolními stavbami je vizuálně propojena použitím štíhlých oken. Ta, ačkoliv jsou umístěna rigidně ve fasádě, umožňují svým rozmístěním potenciální budoucí změny dispozice interiéru a zároveň komunikaci zaměstnanců s exteriérem.
Vstup je situován na severní část pozemku tak, aby navazoval na přilehlé parkovací plochy. Přes zádveří se prochází do velkého otevřeného prostoru společného pro všechny zaměstnance. V tomto atriu se nachází zasedací místnost, prostory pro odpočinek a občerstvení (kuchyňka a šipky). Zároveň je atrium jádrem prstence samotných kanceláří, což umožnilo minimalizovat plochy chodeb.
Radnice Olomouc - stavební práce na objektu kulturní památky, oprava věže
Studio PAB, autoři: Ing. arch. Pavel Pospíšil, Ing. Robert Binar
Stavební úpravy radnice včetně projektové přípravy trvaly šest let. Úpravy fasády zahrnovaly opravy omítek, obnovení štukových a klempířských prvků, sanaci vlhkosti, restaurování pískovcových obložení, opravu schodiště s renesanční lodžií i schodiště klasicistního nad hlavním vstupem. Součástí bylo i restaurování truhlářských a kovových výplní otvorů obvodového pláště. Komponované dynastické erbovní galerie na kamenných deskách schodišťových zábradlí byly obnoveny restaurováním a polychromií. V souvislosti s opravou omítek byla dle historických podkladů provedena obnova čtyř slunečních hodin. Nejproblematičtější částí stavby se ukázala oprava věže. Původním zadáním bylo provedení průzkumu její střední části, a především návrh statického zajištění.
Po provedení průzkumu i výpočtů se ukázalo, že konstrukce věže může při použití celých prvků spolu se spolehlivým zajištěním dřevěných spojů vyhovět. V průběhu zajišťovacích fází a průběžného zkoumání bylo po zhodnocení rozsahu poškození rozhodnuto o úplném snesení celé věže. Statické posouzení ukázalo, že dřevěná konstrukce barokních stavitelů radniční věže s jedinečnou proporcí výšky a štíhlosti byla „nadčasová“. Při provádění výpočtů se prokázalo, že jednotlivé prvky, byť s minimální rezervou, splňují současná bezpečnostní kritéria. Neodolaly však vlivům počasí a škůdců. Po kompletním rozebrání konstrukce bylo zjištěno, že v konstrukci věže není žádný dřevěný prvek ve stavu, kdy by mohl být použit v jednom kuse. Statický model ukázal, že do narušené konstrukce není možné vkládat další spoje, takže bylo přistoupeno k výrobě repliky, která byla po částech vynesena zpět na věž a tam smontována.
Rozšíření radnice Brandýs nad Labem
EHL & KOUMAR ARCHITEKTI, autoři: Ing. arch. Lukáš Ehl, Ing. arch. Tomáš Koumar, prof. Ing. akad. arch. Alena Šrámková
Novostavba archivu radnice opakuje měřítko původní zástavby. Je uzavřená do plných zdí s relativně malými okenními otvory. Nad průčelím má jednoduchou železobetonovou římsu a dodržuje střídmou barevnost v přírodních odstínech použitých materiálů.
Novostavbou prochází průchod do vnitrobloku, který zpřístupňuje dvůr radnice. Z něj je přístupný původní – v části renesanční – klenutý sklepní prostor. Ten musel být zesílen novými železobetonovými sloupy a mikropilotami, aby nad ním mohla vzniknout tři nová patra archivu.
Provoz archivu navazuje na stávající patrovou halu radnice. V interiéru jsou zachovány železobetonové konstrukce a omítky v přírodní barevnosti.
Část dvora mezi novostavbou a původní radnicí je nově upravena s povrchem z betonových desek s dilatačními a obvodovými spárami vyplněnými kačírkem.
Zázemí sportovců v Medlově
atelier b9, autor: Ing. arch. Vladimír Kozumplík
Pozemek, na kterém se objekt nachází, je umístěn na území městysu Medlov. Konkrétně v blízkosti fotbalového hřiště mezi řekou Jihlavou a jejím mrtvým ramenem, zvaném také jako Jezero. V těsné blízkosti se nachází obdělávaná půda. Snahou projektu bylo vytvořit objekt, který vyhovuje nejen potřebám sportovců, ale i obyvatelům Medlova, kteří se pravidelně scházejí na fotbalových utkáních. Budova je situována v jižním cípu pozemku, odkud se otevírá směrem k fotbalovému hřišti a zpevněné ploše s možností pořádání kulturních událostí. Objekt je tvořen hmotou kubického tvaru, do něhož je zaklenuta druhá kubická hmota ve formě terasy se zastřešením. Objekt je řešen jako jednopodlažní stavba vyvýšená nad terénem kvůli rizika povodňového nebezpečí.
Provozně stavba obsahuje 3 části. První část tvoří klubovna s kuchyňkou a zázemím. Dále také prostor toalet přístupný z interiéru i exteriéru a zázemí kuchyňkou. Klubovna je naprosto otevřená na terasu objektu a dále směrem k hřišti a k zpevněné ploše pro pořádání společenských akcí. Středová část je obsazena převážně šatnami sportovců přístupných z chodby, jsou zde však umístěny i sprchy, toaleta, sklad náčiní a sauna. Sauna slouží pouze pro klubové účely. V poslední části se nachází dva sklady a toaleta. Ze všech tří celků je umožněn vstup na prostornou terasu na severovýchodní a severozápadní straně. Převládajícím materiálem vnějších konstrukcí je dřevo, z kterého je vyrobena konstrukce terasy i obklad plochy fasády.
Mateřská škola Doubek
Med Pavlík architekti, autoři: Ing. arch. Tomáš Med, Ph.D., Ing. arch. Lukáš Pavlík, Ing. arch. Lívia Orišková
Mateřská škola s kapacitou 75 dětí je součástí nové ucelené rezidenční lokality. Bylo nám zřejmé, že bude mít významnou úlohu ve formování nových veřejných prostor a může ovlivnit atmosféru této části lokality v jinak individuálně řešené zástavbě rodinných domů. Inspirací se nám stal remíz na jih od řešeného pozemku. Navrhli jsme mateřskou školu, která má charakter pavilónů s atmosférou těsného kontaktu s okolní krajinou. Pavilónový charakter přibližuje měřítko stavby okolním rodinným domům. Před vstupem vytváříme veřejný prostor s velkorysejším charakterem lemovaný remízem ukončený předprostorem malebného hřbitova. Uvědomujeme si, že první novostavba mateřské školy po třicetileté pauze znovu definuje soudobý standard.
Navrhujeme objekt s optimistickou a zároveň klidnou atmosférou dosaženou za pomoci poctivých, převážně přírodních materiálů, které se uplatňují ve své přirozené barevnosti a textuře. Důraz byl kladen na trvanlivost materiálů. Severní stěna a pultová střecha tvořící pomyslnou ulitu pro pavilóny heren je navržena z vnější strany z měděného falcovaného plechu chránící dům proti povětrnosti, z vnitřní strany je útulně dřevěná. Pavilóny heren s celistvou povrchovou úpravou jsou pod pultovou střechu zasunuty do různé hloubky a mají jižní čelo otevřeno do zahrady. Velkoformátové prosklení s bezprahovými posuvy je zapuštěno do druhého plánu až za krytou terasu s měkčeným povrchem v barevných rozlišeních dle jednotlivých heren.
Do velkorysého jižního prořezu je vložen dřevěný box venkovního skladu hraček. Osluněné okenní otvory jsou doplněny o venkovní stínění screenovými roletami v barvě fasády, které při zatažení podtrhují kompaktnost domu a zároveň zachovávají dětem vizuální kontakt se zahradou. Materiálový koncept prostupuje také interiérem.
Úprava objektu obecního úřadu Hluchov
Fuuze, autoři: Ing. arch. Jiří Markevič, Ing. arch. Jaroslav Sedlák
Historický objekt renesanční tvrze přestavěné na barokní zámek a v 19. století využívaný jako sklady a administrativní zázemí drahanovického cukrovaru, jehož původní proporce jsou zejména z dvorního traktu patrné dodnes, byl v minulosti upraven do civilního charakteru objektu. Uliční fasáda prošla zjednodušením a úpravou, aby její měřítko více konvenovalo výrazu architektury vznikající v polovině minulého století. V tu dobu zde sídlil Městský národní výbor, své kanceláře tu mělo JZD a úpravou dispozice vznikl i prostor pro osvětovou besedu. Nutno podotknout, že s ohledem na dějiny obce a rozsah jednotlivých historických staveb v regionu se jedná o místně významný objekt. Bylo proto žádoucí respektovat všechny vrstvy minulosti stavby, zachovat stávající funkční využití a její jednotlivé části citlivě rekonstruovat, popřípadě adaptovat pro potřeby obecního úřadu a společenského sálu.
Jednoduše řečeno v kontextu obce se jedná o důležitý historický a společenský objekt s potenciálem rozvoje jeho okolí i posílení místní komunity.
Návrh vychází z požadavku obce Hluchov upravit zanedbaný stav objektu a vyřešit nedostačující sociální zařízení. Při komplexním zvážení stavu a návazností při zmíněném funkčním využití se návrh zaměřil i na vhodnější rozčlenění provozních místností. Provoz domu byl proto „přetočen“.
Z modernizace proběhlé kolem poloviny 20. století si uliční fasádě budova ponechává zjednodušený kubizující charakter říms. Nově jsou akcentovány vstupy do objektu decentně předstupujícím ostěním z pískovcových desek. Dostavěný objem provozní přístavby – tedy nové „křídlo“ - je od historických částí domu odlišen strukturováním fasády a soudobým tvaroslovím oken.
Přestavba prostoru stávajícího dětského bazénu na nové šatny vč. úpravy hlavního vstupu
AS Projekt, autoři: Ing. arch. Daniel Němeček, Ing. arch. Pavel Němeček, CSc.
„Autor se vrátil ke své stavbě a po 40 letech udělal společně se synem radikální rekonstrukci.“.
Jak dostat provozy ze tří pater nad sebou do jednoho patra na úrovni bazénu? Základní otázka celého projektu spojená s požadavkem nové vstupní haly. Následuje prostorový tetris a snaha navrhnout vstup a šatny podle současných trendů pro 500 tisíc návštěvníků ročně.
Původní stavba z let 1978 – 1985 podle návrhu arch. Pavla Němečka naštěstí umožňuje provést úpravy bez zásadních zásahů, a tak se začne rekonstruovat za plného provozu. Jedna komplikace za druhou, ale postupně se objevuje úplně nové řešení. Moderní přístupový systém, převlékací kabinky, automatické skříňky, nové zázemí nejen pro plavce, ale i pro personál, velký otevřený prostor vstupní haly, optické propojení s venkem, dětský koutek, herna, místo pro rodiče, nové parní kabiny atd. Vše, kromě nosné konstrukce, je nové. Kovový design podlahy a stropu, betonové stěrky na stěnách v kombinaci s klubovými barvami žluto – modrou.
Sokolovna Lhota
AS Projekt, autoři: Ing. arch. Daniel Němeček, Ing. arch. Pavel Němeček, CSc.
Stavba, stejně jako její orientace, se plně přizpůsobuje jak stávajícímu umístění fotbalového hřiště a dalších sportovišť, tak okolní zástavbě. Hmota je tvarově upravena tak, aby byla maximálně vstřícná k okolním rodinným domům a především tělocvična nezpůsobila zhoršení osvětlení a oslunění sousedních parcel. Architektonické pojetí vychází z funkce objektu, stejně jako zvolené konstrukční řešení i výsledné povrchy a materiály. Záměrně bylo zvoleno průmyslové pojetí vzhledu vč. detailů. Navržená stavba je kombinací 4 hmot. Největší hmotou je sokolovna – tělocvična. Uvažovaná tribuna nebyla realizována. Barevné řešení je šedo – žluté, barevnost podporuje i jednotlivé objekty, kdy šatny jsou žluté, klubovna šedá a největší hmota sokolovny je žlutá se zjemněním pruhy v šířce oken. Nástavba tribuny byla uvažována opět v šedé barvě.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
