Nikdy jste nebyli na józe a necvičili „pozdrav slunci“. A jestli jste muži, nikdy asi nebudete. Proč byste to dělali, že jo?

Pokud to chcete zkusit, varuju vás. Nenechte se jako já zlákat na ženské zadečky či na mužně znějící názvy cviků jako „pozice bojovníka“. Budete vystrkovat zadek ke stropu, trápit své zkrácené šlachy, marně udržovat balanc a dusit se smíchem, až uvidíte v zrcadle toho stokilového chlapíka (sebe), který se v opraném dresu Roberta Baggia pokouší o pozici Velblouda.

Na druhou stranu – jestli máte pocit, že stát dvacet minut v narvaném trolejbuse je nepohodlné, zajděte si někdy jógu zacvičit. Zjistíte, že normálně stát na dvou je ještě celkem fajn.

Návštěva hodiny powerjógy byla dost podobná mé návštěvě v kostele. Kdo ví, co má dělat, má výhodu a náskok. Já byl mezi pěti ženami jediný muž a také zjevně jediný, kdo opravdu netušil, která bije. Pokusy o správné dýchání jsem vzdal už na začátku, měl jsem dost práce s rukama a nohama. Dýchání je ale asi u jógy důležité. Aspoň tomu napovídalo sípání ženy přede mnou. Nejdřív jsem myslel, že na ní leze astmatický záchvat a budeme volat záchranku, ale pak jsem pochopil, že jenom správně „prodýchává“ v pozici Střechy. Uf.

Při normální józe zůstáváte v určitých pozicích delší dobu, powerjóga je tak trochu spartakiáda. Protože jsem kluk šikovná a vnímavá, sestavu, kterou jsem popsal na začátku, jsem si začal postupně zjednodušovat, abych stíhal. Vynechával jsem Kobru, pak šla stranou i Kočka a ke konci jsem už skoro pokaždé, když se šlo na zem, vyčůraně rovnou dělal Střechu. Přiznávám – působilo trochu trapně, když mě jednou má předvídavost zklamala a zatímco holky protahovaly nohy v Pozici bojovníka číslo jedna, já jsem se sebeuspokojením zapřený o ruce a nohy vystrkoval zadek.

Powerjóga není pro chlapa nijak vysilující, nezpotíte se jako při poctivé hodince na squashi. A chlapi – pokud máte od přírody trochu vyšší hladinu testosteronu v krvi, vzdejte to. Ten pohled do zrcadla, jak se s pokrčenýma nohama, vyšpuleným zadkem a rukama nad hlavou snažíte tvářit vážně – to prostě nevydýcháte.