Paní primářko, první věc která mě napadá - mají děti nějaké obavy předtím, než nastoupí do programu?

Na začátku mají některé děti strach, že budou mít hlad. Nikdo tu ale dosud hlad neměl. Samy nevěří, kolik jídla zde sní. Porce obsahují hodně zeleniny, používají se vhodné potraviny a děti díky tomu nemají pocit hladu.

A jak snášejí samotnou hospitalizaci?

Velmi dobře. Jsou tu s jinými dětmi, hrají si, chodí se na vycházky a ven. V „turnusech“ se je snažíme sladit s ohledem na věk i pohlaví, aby se před sebou nestyděly a měly si o čem povídat. Vznikají tu tak i nové vazby, děti se díky tomu navzájem motivují a pak se i více snaží, což je jednoznačné plus.

Je program určen jen pro vyloženě obézní děti?

Ne, nechodí sem jen děti, které jsou obézní nebo mají dlouhodobě nadváhu. Míváme tu i dospívající, kteří v pubertě rychle nabrali. Ti chodí dokonce někdy i sami. Skvělé ale je, když se od dítěte inspiruje celá rodina. Několikrát se už stalo, že na kontrolu přišla s potomkem i matka a plná elánu nám vyprávěla, jak s dcerou jezdí na bruslích a sportuje. Nejen že sama zhubla, ale očividně se cítila i skvěle, což je samozřejmě potěšující.

Dalo by se tedy říci, že rodiče jsou možnosti naučit dítě žít zdravě vždy nakloněni?

Ano, i když občas argumentují, že zdravá strava je drahá a není ani moc chutná. Není to tak. Snažíme se jim ukázat, že rozumná strava dražší být nemusí a že zároveň může být i chutná. Rodiče ale své děti podporují. Horší jsou v tomto případě babičky (směje se), ty naše snahy občas, byť asi ne vždy úplně vědomě, bojkotují.

Vytváříte dětem plány nebo jdete jinou cestou?

Nevytváříme jim přesný jídelní plán na dny a v gramech. Jdeme cestou ubírání a přidávání, ne zakazování a povolování. Učíme je nad jídlem zkrátka přemýšlet, protože to je z dlouhodobého pohledu udržitelnější než striktní plány. Jednoduše řečeno - nezakazujeme rohlíky úplně, ale říkáme - omezte je a přidejte něco výživnějšího.

Platí zájemci za program?

Neplatí se vůbec nic, teď už ani regulační poplatek. Vše hradí pojišťovna.