Provozovatel herny: „Zničili mě. Město, kde žiju 37 let, mě zlomilo"

„Zničili mě. Normálně mě zničili." To byla první slova po pozdravu, kterými Jaroslav Kufa začal náš rozhovor. Rozhovor o tom, jak se obyčejný kluk sedm let snaží provozovat hernu, musí pořád s někým bojovat a nakonec na to zřejmě ještě doplatí. Hazard neobhajuje, jen v něm viděl příležitost vydělat si jako v každém jiném podnikání.

Na otázky dokázal odpovídat i věcně. Před sebou měl stoh smluv a rozhodnutí, které během povídání ukazoval. Čím víc ale mluvil, tím víc se rozhovor stával emotivnější. Často skládal ruce, rozčiloval se i dojímal. Naprosto upřímně, co mohu posoudit.

Chodili jsme společně na základní školu, takže jsme si celý rozhovor tykali. A možná i proto byl tak otevřený a upřímný…

Takže od začátku jak jsi se dostal k tomu provozovat hernu?
To byl rok 2007. Dozvěděl jsem se, že tehdejší nájemník vrací TIP městu. Tak jsme se ještě se společníkem přihlásili do výběrového řízení s tím, že tu budeme mít hernu a diskotéku. A také jsme ho vyhráli. Od začátku to tu bylo jako herna schválené, na to máme i kolaudaci (ukazuje potvrzení). Přes týden to měl být bar s hernou, o víkendu pak diskotéka.

Předpokládám, že jste do toho museli něco investovat…
Jen na začátku nás to stálo necelé tři miliony. Původní nájemník si samozřejmě většinu věcí odvezl, vnitřek byl zničený. Ještě jsme od něj museli kupovat kovové schody, co vedou podél bunkru nahoru na parkoviště. Ty byly jeho. A také jsme museli opravit komplet interiér podhledy, záchody, pořídit nové vybavení…

Říkáš to tak, jako bys to dělal osobně…
Vždyť taky jo! Většinu věcí jsme se snažili dělat svépomocí, lepili jsme koberce, malovali, tamhle na koleně ohýbali nášlapové lišty, dělali elektriku…

Zmiňoval jsi prvotní náklady. Kde jsi ty peníze vzal? Byly tvoje nebo máš půjčku?
Původně jsme měli ještě třetího společníka, který nám na začátku peníze půjčil. Toho jsme pak vyplatili já do toho dal všechny své úspory, prodal jsem i byt. Tehdy jsem do toho šel s přesvědčením, že si můžu slušně vydělat. Druhý společník měl s provozováním herny zkušenosti, tehdy tu všechno fungovalo a nikdo neměl s automaty problém.

Co bylo pak?
Diskotéka nám fungovala tak půl roku, pak to šlo dolů. Automaty se naopak začaly trochu rozjíždět. Jenže hned vzápětí přišly vyhlášky, které hazard omezovaly. Nejdřív se omezil čas, kdy se smělo hrát. Pak se určily lokality, kde se hrát nesmí. A tam jsme spadali i my. Takže jsme museli všechny automaty odvézt. Jen pár měsíců po tom, co nám město kryt pronajalo jako hernu!

Všechny herny tehdy většinou staré automaty nahradily novými videoterminály. Vy ne?
Ty herny si je pořídily ještě dřív, než vyhláška začala platit, takže měli od ministerstva platná povolení. Jenže my jsme teprve začínali, takže jsme to nestihli. A pak nám je tu nechtěli povolit právě proto, že jsme spadali do zóny, kde jsou automaty zakázané.

Takže jste zůstali bez automatů. To byla asi dost komplikace, ne?
Těžká komplikace. Protože jediné, co tu vydělávalo, byly právě automaty. A náklady jsou tady asi sto padesát tisíc korun měsíčně.

Tolik?
Ono se to nezdá, co? Jenže tady je všechno na elektřinu, navíc je to kryt, takže v zimě se tu musí topit, v létě zase chladit. Máme tu nonstop obsluhu, plus ostraha, ono se to vyšplhá… A na pivě sto padesát tisíc za měsíc nevyděláš. Vařit se tu nesmí, takže to tu opravdu utáhne jen herna. Proto jsme s tím do toho tehdy šli.

Teď tu ale nějaké automaty vidím, takže už zase vyděláváte, ne?
Ano, ty jsme si pořídili až později, když se vyhláška změnila. Ty, co tady vidíš, jsou tu možná rok. Předtím jsme měli třeba jen tři, pak deset. A mezitím jsme tady utratili další peníze. Já jsem něco vydělal, společník něco vydělal a všechno jsme nasypali zase sem. Proto jsem teď zlomený z toho, že chtějí automaty zakázat úplně. Kdyby mě aspoň nechali si ty peníze vydělat zpátky…

Na druhou stranu provozuješ automaty. To je přeci jen trochu rizikové podnikání, ne? Neprodáváš kytky ani neopravuješ boty…
Já jsem tehdy ten byznys vůbec neznal, každopádně to bylo podnikání jako každé jiné. Když jsem svému dnešnímu společníkovi v jeho předchozí herně dělal elektriku, zjistil jsem, že se na automatech dají vydělat slušné peníze. A docela jednoduše. A protože jsem měl našetřené nějaké peníze a byla příležitost si TIP pronajmout, tak jsem ho oslovil s tím, jestli do toho půjdeme. Prostě obyčejný kluk, co viděl příležitost si vydělat další peníze. Dodneška toho lituji. Opravdu jo.

Copak ti za těch sedm let herna nic nevydělala?
A kdy? Jenom co jsme to se souhlasem města zkolaudovali jako hernu, začali nám házet klacky pod nohy. Opravili jsme to, investovali sem peníze, otevřeli fungující podnik. A za dva měsíce přišla první omezující vyhláška, pak druhá, která nám úplně zničila náš původní záměr… Do toho si nás přehazovali - nejdřív jsme měli smlouvu s městem, pak s Kulturou a sport, pak zase s Chomutovskou bytovou. Do poslední smlouvy si dali ještě podmínky zřídit kamerový systém, zavázat se k finančnímu daru město. Já to podepíšu, nakoupím kamery a oni pak řeknou, že mám výpověď? V tuhle chvíli už chci vážně jenom jedno aspoň si vydělat zpátky peníze, které jsem do toho dal. A pak ať si dělají, co chtějí.

A myslíš, že s tím máš šanci na úspěch?
To nevím. Ale pochybuji, že mi někdo vyplatí nějaké odškodné, takže by to byla jediná logická cesta. Oni si asi neuvědomují, že mi svým rozhodnutím zničili život. Investoval jsem do TIPu všechny svoje peníze. A co si vezmu? Mám tu vytrhávat koberce a vzít si je do 3+1? Mám si odvézt ty bezpečnostní kamery, které mě donutili si koupit? Co s nimi asi budu dělat? A to nemluvím o tom, co můžou udělat firmy, které tu mají automaty…

A co můžou udělat?
Ty společnosti sem daly svoje přístroje podle nájemní smlouvy, kterou jsem jim tehdy předložil. A mají samozřejmě spočítaný nějaký výhled výdělku. Jestli mi vyčíslí, že jsem jim zmařil podnikatelský záměr a dají mi pokutu podle toho, kolik mohli automaty vydělat…

…to bude velká částka?
To bude raketa, to si neumíš představit! Pro ilustraci: Když jsme sem dali automaty od druhé firmy, i když do úplně jiné místnosti, ta první mi hned vysolila pokutu deset milionů korun! Takže teď klidně můžou přijít a říct: „pane Kufa, vy jste tady měl mít automaty ještě tři roky, podle posledních tržeb měli vydělat třeba třicet, čtyřicet nebo padesát milionů a ty teď budeme chtít po vás". Proboha, vždyť to ze mě nikdo nikdy nedostane, ani kdybych na to měl deset životů!

Zkoušel jsi jednat s městem?
Se mnou se nikdo nebavil. Psal jsem jednou primátorovi. Vždyť to byl dokonce ředitel školy, kde jsem se učil. Jenže prý se s tím moc dělat nedá.
Já si pořád jen čtu, že mám stejný problém, jak pan Bouček v herně za sportovní halou. Ale já nemám stejný problém, do pr…! Já jsem do TIPu investoval svoje peníze, sedm let života, odešel jsem z práce, kde jsem měl slušný příjem. A městu sem se vždycky snažil vycházet vstříc. Když tu chtěli sezení s občany kvůli autobusům, byl jsem rád, že jim můžu nějak pomoc. Státním policistům pravidelně poskytujeme záznamy z našich kamer před krytem. Snažil jsem se, aby všechno fungovalo, jak má. A oni mě takhle ničí? Já ti můžu říct, že moje město, kde žiju nějakých 37 let, mě naprosto zlomilo.

Zlomilo? Není to trochu přehnaný výraz?
Tak si to spočítej! Dneska už to nejsou tři miliony, jako na začátku. Dneska už je to možná pět milionů. A jestli mi ještě něco napaří hazardní společnosti…? Můžu tak leda skočit z mostu nebo si celý život vyčítat, že jsem si místo slušného výdělku udělal v 37 letech několikamilionovou sekeru. To už pak v životě nemusím nikdy nic dělat, protože to normální člověk nikdy nesplatí.

Jakou teď vlastně máte platnou smlouvu?
Teď máme výpověď. Tu nám poslali a jako důvod uvedli, že ředitel Chomutovské bytové neměl pravomoc ji podepsat. To je taky dobrý copak já za to můžu? On podepíše něco, na co nemá pravomoc, a já za to mám platit? Ten chlap půjde možná makat někam jinam nebo bude pořád pracovat tam, ale co já? Já mám přijít o svůj majetek? Tohle si fakt nikdo nedokáže představit!

Ale stále tu jste, automaty jedou…
Samozřejmě jsme se proti výpovědi ohradili, byl jsem i za advokáty. Podle nich mám ale malé šance, maximálně si budu moci vážně odvézt ty koberce a židle. Prostě mám smůlu. Ale já to prostě nedokážu přenést přes srdce, že někdo jiný rozhodl o mém životě. Já to teď nemůžu zavřít a říct, že začnu někde jinde znova. Utopil jsem tady všechny svoje peníze, obětoval roky života. To přece nemůže takhle skončit, že nějaký člověk na městě zvedne ruku jen proto, že chce politické body…

Byl jsi na zastupitelstvu, kde se o zákazu hazardu rozhodovalo?
Byl a musel jsem odejít. Nedokázal jsem to poslouchat. Chápu jejich pohled, že hazard je špatná věc. Ale oni vidí jen to, že někoho zachrání od závislosti na automatech. Což je mimochodem nesmysl to je taková závislost, že gambleři budou hrát po bytech karty nebo skořápky, vzniknou černé herny. Ale hlavně už nevidí to, že zlikvidovali slušného člověka.

Proč jsi jim to neřekl?
Já nejsem žádný řečník, byl bych akorát nervózní a vypadal bych tuplem jako někdo, kdo nestojí za pozornost. Tohle neumím.

Říkáš, že tím zničili tvůj život. Oni ale zase argumentují, že zachraňují osudy lidí, kteří tu třeba prohrávají dávky a nemají pak na jídlo pro rodinu…
Tak ať to kontrolují! Když přijde strážník, opíše si občanky a v pondělí to zadá do počítače, tak v úterý můžou polovině sídliště ty dávky sebrat. Nebo to klidně budu opisovat za ně. Ale nechápu, proč si stěžují na něco, co ani nekontrolují.
Zakazují hazard, aniž by se nás na něco zeptali. Kdo z nich ví, co jsem zač a co všechno mi jejich rozhodnutím hrozí? Koukají na mě, jako kdybych byl nějaký mafián. Co já jsem proboha za mafiána, když tu běhám se šroubovákem a vyměňuji žárovky na záchodech?

Co budeš dělat teď? Herna ti teď funguje, ne?
Jo, teď to funguje. Poslední tři čtyři měsíce nám automaty vydělávají. Možná by stačil rok, aby se mi peníze vrátili. Nic jiného už teď ani nechci.

Na druhou stranu máš výpověď a od nového roku začne platit vyhláška, která zakazuje hazard úplně…
Upřímně nevím, co bude dál. Čekám na konec roku a uvidím, jak to bude s povolením. Proti výpovědi jsem se ohradil, město to dalo k soudu. Až mě vyzvou, tak tam přijdu a budu se bránit. Upřímně řečeno trochu spoléhám na to, že soud bude chvíli trvat, takže mi herna zatím aspoň vydělá moje peníze zpátky.
Nebo si tu nechám udělat cedulku a budu tu mít mauzoleum jako Lenin. Protože jsem tady nechal několik let života.