Chlouba Krušných hor a dvacetitisícového Klášterce nad Ohří. To je porcelánka, která více než tři století vyrábí světoznámý porcelán značky Thun, který putuje do všech koutů světa. Porcelánová perla ale v poslední době ztratila lesk, její mateřská firma zkrachovala, zaměstnanci nedostávají platy a v úterý půjdou naposledy do práce. Situace ale není beznadějná, nový majitel slibuje výrobu obnovit.

"Hodně jsme se modlili"

V porcelánce nás přijímá její šéf Zdeněk Zapský. Pracuje tu více než čtyřicet let, říká se o něm, že pro závod dýchá. „Situace je hodně špatná, od září se až doteď se řeší dva hlavní problémy – mzdy a to, jestli budeme vyrábět dál nebo ne,“ shrnuje. Je si jistý tím, že pokud se bude vyrábět dál, zákazníci budou hrnky, talíře a soupravy kupovat nadále.

Z kanceláře přecházíme rovnou do výroby, oddělují je pouze jedny dveře. Ženy sedí za stoly a zdobí talíře a hrnky barevnými dekory. Do práce už půjdou jen v dvakrát, věří ale, že za pár týdnů budou zpátky. „Určitě počkám. Jít po těch letech jinam si neumím představit. Navíc žádná jiná práce tady ani není,“ říká Jitka Klvaňová, která zdobí okraj bílého talíře. Dělat v porcelánce ji i po letech baví. „K práci máme silný vztah, to dnes není tak běžné,“ podotýká její kolegyně.

Další dveře a ocitáme se ve větší hale. U stolů zde běžně pracují desítky lidí, nyní ale židle zejí prázdnotou. „Je to smutný pohled,“ říká ředitel Zapský při pohledu na pustou halu. Z původních šesti stovek zaměstnanců porcelánky jich zůstalo méně než čtyři sta. A většina z nich nyní čerpá dovolenou, protože vyrábět dál teď nemá cenu.

Ve skladu přecházejí oči. Jsou tu tisíce hrnků, talířů, polévkových mís, misek, palety plné porcelánu sahají ke stropu. S vozíkem je přesouvá menší žena, vyklube se z ní rázná odborová šéfka Miroslava Mrštíková. Myslí si, že už zaměstnanci platy za tři odpracované měsíce neuvidí. „Ráda bych se mýlila. Je to hrozné období. Zaplaťpánbůh že to dopadlo aspoň takhle. Hodně jsme se modlili,“ říká s vírou, že porcelánka pojede dál.

Ředitel Zapský bere různé kousky a popisuje, co je na nich zvláštního. Zboží má spousty variant a nekonečně mnoho dekorů. Při pochůzce narážíme na hrnky s Mickey Mousem nebo kuřátky, které pojedou do Skandinávie. Jsou tu ale také pestré soupravy zdobené čtyřiadvaceti­karátovým zlatem. Na ty si potrpí Rusové nebo arabská klientela. Ve skladu je zboží v hodně kolem padesáti milionů korun.

Půl kamene na srdci zůstalo

V další hale je už větší živo. Zrovna je pauza a „holky z porcelánu“ se s námi baví o vyhlídkách do budoucna. „Samozřejmě bych se vrátila, to je jasné. Nikde jinde práci ani nemají. Od šestnácti let tady dělám,“ říká padesátiletá Eva Demeterová. Z řeči je cítit úleva, že už se něco stalo. Po půl roce nejistoty je zpráva o prodeji pevným bodem. „Snad se blýská na lepší časy, stojí to hodně nervů,“ dodává její kolegyně Zdena Pochobradská. Se smíchem dodávají, že po první výplatě půjdou na diskotéku a pořádně se opijí. Směs naděje a obav z toho, co bude dál, trefně vystihuje Žaneta Kratochvílová. „Půl kamene ze srdce nám spadlo, půl tam pořád je.“

Pec se nesmí zastavit

Ve velké hale jsou dvě obří pece, každá dlouhá přes osmdesát metrů. Jedna se kvůli nedostatku peněz zastavila, druhá jede dál. Pokud pec vyhasne, je konec. Podle Zapského oprava vyjde na několik milionů korun. Druhá pec proto nejspíše pojede i přes období, kdy se nebude vyrábět. To může trvat několik týdnů. I pouhé udržování v chodu vyjde na čtyřiatřicet tisíc korun denně, tolik stojí protopený plyn.

Nakukujeme do ostatních oddělení porcelánky. Ženy zručně vyhlazují misky, je vidět, že svou práci umějí a dělají ji rychle. Těžko by je někdo nový mohl nahradit. Dostávám do ruky nevypálený hrnek, vypadá úplně jinak než ten, ze kterého doma piju čaj. Končí to tak, že mi v rukou zůstává odlepené ouško.

Co bude s porcelánkou dál, je ve hvězdách. Pokud bude vyrábět dál, je podle Zapského nezbytný přechod na výrobu dražšího zboží. V levnějším segmentu válcuje Evropu asijská konkurence, byť nekvalitní. Osobně doufám, že pokud si rozbiju svůj hrneček s modrým nápisem Thun vespod, pro nový nebudu muset do muzea porcelánu na kláštereckém zámku.