Bojovat musely ženy i děti

Vyjednávání selhalo. Běloši neměli v plánu kamkoliv odejít, zvlášť poté, kdy našli na posvátném území černé zlato - tolik žádanou ropu. Indiánský náčelník musel proti přesile nechat vycvičit ženy i děti, které se velké bitvy také zúčastnily. Po krátkých šarvátkách došlo na finální střet - při něm se řadě přihlížejícím tajil dech. Indiánům se podařilo zapálit ropnou věž, která následně vybouchla. Na hlasitou a dobře načasovanou explozi, při které vyšlehly plameny do úctyhodné výšky, někteří zírali doslova s otevřenými ústy. Indiáni nakonec vyhráli a osadu bělochů se ztrátami pokořili. Vrchol dne ukončil své poslední dějství.

Pušky, koně, děla …

Zhruba hodinové představení se v Březně rozpoutalo už po páté. Letos se bojovalo u „White Bear Rock“ - Bílé medvědí skály. Na svahu vyrostlo ležení osadníků i indiánská vesnice a bylo se skutečně na co dívat. Člověk mohl vidět pěkně zpracované kostýmy, pomalované koně, staré pušky, děla, opevnění i ropnou věž. Například na kvalitní kostýmy je při těchto akcích člověk dnes už zvyklý, ale nad tábory obou stran člověk musel žasnout. Prostorná a vybavená týpí ve vesnici indiánů, v bělošské osadě zase palisádové opevnění se dřevěnou strážnou věží, ropná věž i čerpadlo, vytvářely společně s bílou skálou na pohled skutečně pěkné a dobře připravené bojiště.

Tradiční akce přilákala opět tisíce lidí. Řada z návštěvníků si zabrala dobrá místa už více než hodinu předem, aby viděli co nejlépe. A věděli, proč to dělají - letošní ročník se povedl a zase jednou proměnil jeden jinak bezvýznamný kopec na místo, kde se střetly dva odlišné světy v krvavé bitvě.