Tomáš Kubica. Na první pohled obyčejný klučina. Dejte mu ale míč a rázem se stanete očitými svědky fotbalových kouzel. Ne náhodou ho do svých řad povolala slavná Sparta. A to mu byly pouhé čtyři roky.

Malý Tomáš fotbalem žije. Jeho pokojík zdobí plakáty slavných světových klubů a hráčů. Barcelona, Zinedine Zidane a samozřejmě Sparta. „Mými největšími vzory jsou Messi, Pavel Nedvěd a Zidane," chrlí ze sebe malý sparťan. „Líbí se mi, jak jsou techničtí. Jednou bych chtěl být také tak dobrý."

O velkých fotbalových jménech mluví Tomáš s úctou a respektem. Obdivuje jejich hru a snaží se ji napodobit. „Třeba Zidaneho pověstnou kličku umím na obě strany," chlubí se.

Tomáš, stejně jako každé dítě má i své sny a touhy. Samozřejmě, rád se dívá na pohádky, hraje si s autíčky a fandí Spidermana. Nad tím vším ale stojí fotbal. Hrát jednou za nějaký velkoklub, potřást si rukou s fotbalovou veličinou. Dá se říci, že jeho sny se mu pomaličku plní. Hraje ve Spartě, skoro denně vidí hráče, které obdivuje. Nyní měl dokonce možnost nastupovat na trávník bok po boku s hráči Chelsea. „Šel jsem s Ramiresem. To bylo úžasné. Moc se mi celý nástup líbil," líčí nadšeně Tomáš.

Rozhovor s Tomášem Kubicou, tatínkem mladého talentu

„Je mu jedno, jestli kope pravou nebo levou."

Sparta je velké jméno. Jak se to stane, že se dítě dostane již v tak malém věku do jejího hledáčku?

Tomáš hrál fotbal od malička. Nikdy jako registrovaný, jen ve školce. Zdál se mi hodně nadaný, proto jsme ho přihlásili do vyhlášených národně srovnávacích testů. Jen abych viděl, jak na tom je. Za pár dní mi volali, ať prý ho přivezu na trénink. Ani jsme se moc nerozhodovali. Taková šance se totiž nemusí opakovat.

Jaké to je mít syna ve velkoklubu?

Skvělé. Trochu náročnější na čas, ale jinak opravdu výborné. Zázemí, tréninky, celková péče, to je úplně neporovnatelné s ostatními kluby. A myslím, že mohu srovnávat, nějaké zkušenosti mám.

Hodnotit mají trenéři, nicméně, kdybyste sám mohl popsat syna fotbalistu…

Jakoby se pro fotbal narodil. Je výborný technik a jde mu to přirozeně. Nepřemýšlí nad tím. Navíc má dobrou kopací techniku, je mu jedno, jestli kope pravou nebo levou.

Dojíždění na tréninky, zápasy, škola, není toho na šestileté dítě trochu moc?

Tak tohle slyším často. Že ho přetěžuji a tak. On tím ale opravdu žije. My ho do ničeho nenutíme. Občas mi připadá, že na nic jiného, než na fotbal nemyslí. A měl byste vidět, když se hraje Liga mistrů. To je vždycky smlouvání, aby se mohl dívat. Zpravidla mě ukecá alespoň na první poločas. A když třeba hraje pohár Sparta, a kluci nejsou zrovna na stadionu, nedovolte mu to. (smích)