Expedice Kalahari VII: Cesta do Maun a pneumatika za dva tisíce randů

Takže ještě dávat majzla. Trochu váháme, kterou cestou se dát, značení žádné. Jen koleje v písku. Dáváme se na sever, podle mapy by to mělo být ono.

Po osmdesáti kilometrech najíždíme na opravdovou gravel road. Šotolinu. Místy je hodně rozbitá, ale proti hlubokému písku krása. A po dalších 120 kilometrech asfalt! Luxus, který nás až do Maun neopustí. Divočina za námi, frčíme jako o závod. Když tankujeme ve městě Kang, všímáme si cedule Wildlife Office. Zkusíme to tady. Rezervovat ty parky. Třeba bychom zítra ušetřili čas. Chvíli to hledáme a pak zkoušíme rezervace. Ale chyba lávky. Nevědí nic, neumí nic. Nevědí ani, jaké campsity jsou v Chobe. Navíc tvrdí, že všechno tam je už soukromé a žádné státní kempy nejsou. Aspoň volají jinam, kde se domlouvám, ale taky nic. Takže zítra v Maun. Afrika.

Taky zkoušíme opravit kolo. Podle servismanů je pneumatika v háji. Tak chceme koupit novou. Jenže nemají náš rozměr. Zkoušíme to ve třech servisech, ale nic. Chlapík v jednom povídá: „Nikdy jsem takový rozměr neviděl, pane (255/70 R16). Před servisem stojí podobný Nissan jako náš se stejnými koly...asi se nedíval. Nic, zůstává to jako další úkol do Maun.

Jedeme dál. Po chvilce ale stavíme, abychom nažhavili Standu (to je náš satelitní přístroj) a poslali zprávy. Je ale takové sluníčko, že nevidím na display počítače. Tak se musím zastínit. A zase dál.

Po asfaltu to frčí, ale je to dálka. Navíc když se setmí, krávy, co se toulaly kolem silnice (dálnice A2), se rozhodly, že silnice je mnohem lepší a ustlaly si na ní. Jsou vidět tak na sto metrů, což není moc. Je to nepříjemné, ale nadávat je asi vše, co se s tím dá dělat. Za soumraku si fotíme západ slunce, večeříme a myslíme na to, jak dopadne anabáze s rezervacemi. Snad to bude OK.

V noci přijíždíme do Maun. Je půl jedenácté, když zajíždíme do Old Bridge Backpackers. Překvapivě příjemné místo. Jsme ale zbití jak psi, tak jen do sprchy a spát. Intenzivně, hluboce a ze všech sil.

Ráno nás budí opravdový řev. Ptáci se pomátli a chtějí si vykřičet plíce. Dáváme si teplou snídani (čínskou polívku a kafe) a jdeme na to. Bojovat s úředním šimlem. A povedlo se! Máme permit do Chobe a Central Kalahari a taky jsme konečně sehnali náhradní pneu. Zadara. 2000 randů. To je prosím 5.000,.- Kč. Dunlop 255/70 R16. Co se dá dělat.

Taky kemp v Chobe je pochutnání. Padesát amerických na osobu a den plus poplatky parku, které dělají 120 Pula. Inu, když vydělávat, tak pořádne. Do Central Kalahari je to tak, jak jsme předpokládali.

Z Afriky Martin Šíl