Expedice Kalahari IV: 35 stupňů ve stínu a další problém s autem

Cesta do Kalahari byla naprosto v pohodě. Auto (to vyměněné) přelítlo 670 kilometrů jako pták. Zatím musím zaklepat - jede výborně. Tím, že jsme ho vyměnili, jsme si ale způsobili nepříjemnost. Pro překročení hranic potřebujeme mít souhlas půjčovny. Říkají tomu cross-border letter. my ho máme, ale na to první auto. Volal jsem do půjčovny, pán povídal, že ho hned pošlou faxem. Tak uvidíme, jak pochodíme. Třeba tu budeme muset zůstat...

Oblaka na obloze už nejsou černé obludy. Staly se z nich bílí nadýchaní beránci, kteří s přibývajícím dnem rostou. Bouřka se ale úplně nevzdala. Večer či odpoledne se motá kolem. Nad obzorem hřmí a blýská se. K nám ale spadnou vždycky tak dvě kapky. V parku je ale znát, že pršelo. A hodně. Sem tam leží kaluže o šířce i šest sedm metrů. Občas projedem bahnem...konečně vypadáme jako expediční vůz. A poušť se začala zelenat. To je pěkný pohled. Kvetou kytky. Žluté, modré, červené, bílé. Zítra vám nějaké vyfotím. Dneska posílám zvířátka.

Když už jsme u nich - první, kdo nás v parku přivítal, byla kapská liška (na snímku vlevo). Narazili jsme i na lvy. Jenže byli příliš daleko na obstojnou fotku. Neminul nás ani gemsbok - totemové zvíře zdejšího parku. Vypadá trochu jako majordomus v pyžamu. Párkrát jsem se zastavili u surikat a projeli velkým stádem antilop skákavých. Malých krásek pouště.

Ještě večer pojedem zkusit štěstí. Uvidíme. Zítra budeme spát v kempu Nossob - to je oblast vyhlášená bohatým výskytem šelem, tak snad budeme mít štěstí. Nossob se jmenuje podle řeky, v jejímž korytě leží. Řeka je to ale vyschlá, vodu má jednou za několik desítek let. Spolu s druhou řekou Auob tvoří základní síť silnic. Mezi nimi je pak pár spojnic přes jádro pouště.

Jestli půjde všechno podle plánu, zítra bude poslední noc před odjezdem do Botswany. Ovšem jen v případě, že pán Půjčovňák opravdu nafaxuje dopis. Uvidíme.

Z Afriky Martin Šíl