Expedice Kalahari II: Déšť a antilopy

Zastavuju s autem na kraji cesty. V červeném prachu, promočeném celodenním deštěm leží roh. Pěkná vzpomínka na Mokalu. Ten, komu patřil, pravděpodobně sešel věkem, protože tady nežijí velké kočky ani jiní velcí predátoři. Byl to pakůň běloocasý. Příbuzný pakoně žíhaného, který je tady na jihu Afriky běžný. Běloocasý kamarád ale žije více na sever, tady ne. Zkouším si toho neobvyklého hosta vyfotit, ale všichni jsou plaší a utíkají, sotva se přiblížíme. Musím si nasadit telekonvertor, abych vůbec udělal nějakou fotku.

Prší už od rána. Vlastně od večera. Sotva jsme zalezli do stanů, dalo se do deště. S malými přestávkami prší doteď. Nelije nikterak drsně, ale zato souvisle. Cesta sice vypadá jako by byla jen navlhlá, ale v zatáčkách to klouže jak na mokrém sněhu. A když zastavíme u zvířete na nevhodném místě, máme kola na dvacet čísel v bahně. Díky za 4x4.

I když nám déšť kazí náladu, úlovky máme. Vranku třeba. Tedy antilopu vranou. Černou krásku se zahnutýma rohama a světlou tlamou. To vám je tak pěkný zvíře. A nebo její sestřenku. Antilopu koňskou. Jméno nic moc, ale je to taky fešanda. Vlastně vypadá jako by někdo vyšisoval vranku. A v dálce v buši po dlouhé době spatřená antilopa losí. Eland, po kterém toužili všichni křováčští lovci jako po králi mezi antilopami. A když jim byla nebesa nakloněna a oni krále skolili, vždycky mu jako poděkování tančili dlouho do noci.

Po návratu do kempu si vaříme polívku pro zahřátí a děkujeme Bushmanovi za jeho oblečení s dlouhými rukávy a za vesty. Tábořiště Motswedi Campsite (na snímku vlevo) je obehnáno jen asi 50sm vysokým elektrickým ohradníkem. Stany si můžete postavit ve stínu pod akáciemi a k dispozici vám je kuchyňka s plynovým vařičem a plynovou lednicí. Taky sprcha!

Debatujeme o tom, co podnikneme večer. Hned vedle cempsitu je napajedlo. Včera za soumraku tam přišli buvoli. Po nich pak pakoně. Do nočního deště se sem tam ozvalo jejich prsknutí, jak se něčeho polekali. Možná bychom mohli dnes večer něco natočit a nafotit. Bude samozřejmě záležet na tom, jestli přijdou zvířata, když je teď v parku všude spousta louží a tůněk. Ale zkusíme to. Zajímá nás taky, jak to bude vypadat s počasím zítra v Kalahari. Zítra nás totiž čeká přejezd do Kalagadi Transfrontier Park. A to už je Kalahari. Moje zamilovaná poušť.

Autor: Martin Šíl