KOUKNĚTE A HLASUJTE: Pětatřicet kluků a holek narozených v dubnu

Expedice Kalahari I: Den plný změn

Konečně přijelo nové auto a my za soumraku můžeme opravdu opustit aglomeraci Johannesburgu. Autor: J. Ptáček

1.2.2012 15:57

S DENÍKEM PO AFRICE - Pětice Čechů s organizátorem Martinem Šílem z Kadaně vyrázila do Afriky. Najdou opravdové Křováky? Co je po cestě potká? Přinášíme první zprávu od cestovatelů.

Začalo to jako vždycky, když dorazíme do Johannesburgu. Vylezli jsme z letištní haly a namířili si to do haly s půjčovnami. Holka za pultem se mile usmála a hned předložila připravené papíry od auta. Jenže ouha – od jiného. Od takového, do kterého bychom se nevešli. Jenže český hoch je na vše připraven, a tak jsem zase já hbitě předložil korespondenci, ve které jsme se jasně domluvili na autě i tom, jak bude vypadat. Nutno říct, že kulila oči jen chvíli a pak zvedla telefon a šup – bylo to zařízené. Jenže.

„We need twenty minutes for cleaning the car, sir,“ povídala. Já na to, že ho klidně čistit nemusejí, jedeme stejně do pouště. Za třicet minut bude hotové, říká holka a my si jdeme aspoň vybrat peníze. Když dorazíme, zjišťujeme, že ještě není. A ještě ne… ...a pořád ne. Po hodině a půl se konečně přiřítí, zastaví před kukaní v garáži a my nakládáme věci. Když procházíme škrábance, všimnu si malé zeleno-žluté loužičky pod kapotou. Ne snad, že by tam byl někde vetřelec, ale ukazuju to chlapíkovi. Krčí rameny. Neví, co to je. Mně připadá, že chladicí systém pouští přepad...

A ono jo. Vyrazili jsme a napoprvé (!!!) trefili správnou silnici na Kimberley a už svištíme. Jenže zrovna když vyhlížíme, kde koupíme jídlo a vodu, motor ztuhne… Zajíždíme ke kraji. Vaříme. Chladič bublá a motor nechce jet. Sotva jsme se dovalili na pumpu. Doléváme vodu. Vešlo se jí tam devět litrů…

Doufáme, že to bude OK. Vyrážíme dál. Ručička teploměru se pořád zvedá, pak se chvíli drží na hraně červeného a nakonec prsk – zase vařič. Sjíždíme za krajnici a volám půjčovnu.

„New car will be there very soon, sir,“ povídá holka. Tak čekáme. Kolem sviští auta a kamiony. Je vedro, ale držíme. Po půlhodině volá kočka znovu. Jak to? My ještě nemáme auto? Hned zjistí, co se děje. Po hodině volá, že truck zrovna teď vyjel a bude u nás v příštích 30 minutách.

Zlatý voči.

Staví u nás bílé Isuzu. Hurá, voláme, ale je to jen chlapík, co nás viděl otráveně postávat u auta a chce pomoct. Když mu říkám, že už nám posílají nové auto, kývne hlavou, plácneme si a jede dál.

Po třech hodinách doráží nové auto. Stmívá se. Snažíme se vyřídit to rychle a vyrážíme. Před námi nějakých 450 kilometrů. Máme hroznou žízeň. Stavíme u pumpy a domlouváme se, že zakempíme někde před Kimberley. Dáme bivak u silnice a ráno pojedeme nakoupit jídlo a pití a pak pojedeme do parku.

Kolem jedné hodiny v noci dorážíme na 20 km ke Kimberley. Na jedné postranní cestě zajíždíme k plotu. Kluci staví stan, Čoud spí na korbě, já na zadní sedačce. Ráno nás okukujou krávy. Nakupujeme a konečně dorážíme do Mokala parku. Vítají nás krásné antilopy vrané (jenže hrozně daleko na focení) a další zvířátka. Jsme tu.

Martin Šíl

Central Kalahari Expedition

Co je to vlastně za výpravu a jaký má cíl? Nejlépe to shrnul sám Martin Šíl na cestovatelském webu hedvabnastezka.cz: „Vyrážíme na cestu. Najdeme opravdové Křováky? Ne ty, kteří vás odchytnou na kraji rezervace a za patřičný peníz vám zatančí nebo s nimi podniknete „Bushwalk with Sans“. Opravdové lidi, kteří žijí v Kalahari. Spojili svůj život s pouští tak těsně, že se stali jediným národem, který je schopný v ní žít.
Projedeme dvě jihoafrické země. JAR a Botswanu. Spočítáno to máme asi na šest tisíc kilometrů, deset národních parků 26 dní. Budeme fotit, psát a točit, jako o život. Dva filmy, jeden o Křovácích, druhý o poušti. O tom, jak vypadá jeden z posledních kusů divočiny na jihu Afriky. Všechny ostatní parky jsou proti Central Kalahari Game Reserve vlastně jen takovými výletními místečky.“

Chomutovský deník bude každý den v tištěném vydání i na webu přinášet zprávy a fotografie od cestovatelů. Sledujte expedici den po dni. Vypravte se s Chomutovským deníkem do opravdu divoké Afriky.