Proč na jejich otázky neodpověděla? Proč si nadiktovala skoro nesplnitelné podmínky pro rozhovor? Odpovídá na to v rozhovoru pro Deník.

Podmínky primátorky pro rozhovor s ČT
Otázky budou položeny v plném znění, přesně tak, jak byly napsány. Ani do otázek ani do odpovědí nesmí být stříháno a ani nesmí být jako podtext použit jiný obrazový či fotografický materiál bez mého svolení. Televize bere na vědomí, že celý rozhovor bude natáčen ještě pomocí techniky, kterou zajistí město Chomutov. Doplňující otázky, které by rozšiřovaly jakkoliv již položenou otázku, se nepřipouští. Během natáčení bude přítomna osoba, kterou si sama určím. Tato osoba nesmí být jakkoli snímána a nesmí jí být kladeny jakékoli otázky. Totožnost této osoby nesmí být v žádném případě v rámci tohoto pořadu ani v žádném dalším pořadu zveřejněna.

Co Vás vedlo k tomu, klást si takové podmínky pro rozhovor s Českou televizí? Přeci jen nebyl úplně standardní…
Musela a chtěla jsem postupovat obezřetně. Už v prvních reportážích České televize zazněly nepravdivé informace a údaje. My jsme kvůli tomu podali stížnost Radě České televize a také žalobu, protože podle nás došlo k poškození pověsti města. Přestože podle Rady České televize došlo k porušení kodexu České televize a doporučila nápravu, ti samí reportéři tu točili dál. Proto jsem chtěla být opatrná.


Ale ty podmínky vypadaly na víc, než jenom na obyčejnou opatrnost. Například ten „tajemný“ člověk, který měl být rozhovoru, aniž by bylo zveřejněno jeho jméno či totožnost… Kdo to měl být?
Právník. Chtěla jsem mít u rozhovoru právníka, který by na natáčení dohlížel. Právě kvůli špatným zkušenostem z minulých reportáží a taky kvůli povaze otázek. A ne každý člověk chce vystupovat veřejně, proto ta anonymita.Rozhovor přesto měl proběhnout, měli jsme domluvený i termín. Ale nakonec z něj sešlo, protože reportéři odmítli moji podmínku, že se do záznamu nebude střihat…


Což jako novinář chápu. V publicistickém pořadu přeci nemohou pustit několikaminutový nestříhaný rozhovor.

Tak se mohli přeci zeptat jen na jednu nebo dvě otázky.


Stejně - primátorka padesátitisícového města by asi měla být k médiím otevřenější, než si zvát k rozhovorům právníky. I přes špatné zkušenosti…
Jenže většina otázek vůbec nesměřovala k mé práci. A vůbec ne ke Kamencovému jezeru, jak potom vyplynulo. Z devíti otázek se Kamencového jezera týkala pouze jedna – a to, jestli jsem zájemce o Kamencové jezero posílala za Fojtíkem. Zbytek otázek se týkal něčeho jiného a některé byly i osobní povahy.


Jako například?
Třeba, jaký mám vztah k Alexandru Novákovi nebo právě Fojtíkovi. Přesto jsem měla odpovědi připravené a byla jsem ochotná rozhovor absolovovat, ale jen za zmíněných podmínek.


Nemůžete se divit, že se Vás chtěli ptát na Nováka, když se s Vámi objevil i na politické schůzce na Hněvíně…
To je trochu jinak. Na schůzku jsem byla pozvána jenom já, pan Novák ne. Až ten den odpoledne mi volal, že je prý pozván taky, já o tom předtím nevěděla. Když jsme tam přijeli, byly tam dokonce dva štáby České televize. Přesto, že šlo o schůzku, kterou jsme veřejně neprezentovali. Já myslím, že pan Novák tam byl pozván úmyslně, aby si nás někdo mohl natočit.


Jak to myslíte? Kdo by ho tam podle Vás mohl schválně pozvat? Česká televize přeci tu schůzku nesvolávala…
Česká televize určitě ne. Ale všechny nás to překvapilo, že tam reportéři byli. Snad kromě pana Bursíka. Tím nechci říct, že to byl přímo on, ale takhle to na mě působí.