FOTO: Chomutovský pohár dračích lodí: Gymnazisté to natřeli všem.

No vážně! Posádka s názvem Novináři vyhrála Chomutovský pohár dračích lodí v kategorii dospělých. Máme v redakci zlaté medaile!

A teď se sluší, abych za všechny tři novináře a jednoho známého, kteří na palubě byli, poděkoval zbývajícím šestnácti kanoistkám a kanoistům, co nás dotáhli do cíle. Pořekadlo „přišel k tomu jak slepý k houslím“ sedí k vítězství „novinářů“ více než příhodně. Jak se nám to přihodilo?

Původně mělo posádku nazvanou Novináři tvořit pět lidí z České televize a šest z Deníku. K tomu jsme se zavázali. Jenže ouha – mostečtí kolegové odřekli a my začali shánět náhrady. Jenže... ...jeden odřekl, druhý s ním, tenhle nemohl, tamten nechtěl... A tak jsme se museli v pátek poníženě přiznat, že redakce zajistila jen čtyři lidi.

A ráno v den závodu přišla další rána – nikdo z České televize nepřijede! Organizátoři neztratili úsměv, neposlali nás domů, sehnali nám šestnáct dalších lidí... „Sejdete se pohromadě na nástupu před závodem,“ zněla věta s poněkud děsivým potenciálem.

Upřímně – první pohled na náš tým asi trochu děsivý byl. První členové naší posádky, které jsme spatřili, byli dva usměvaví šedesátníci s vlastními dřevěnými pádly. Když začali chodit další, připadal jsem si jako v indiánské vesnici před útokem. Zatímco vedle nás se do boje šikovali v týmech statní válečníci, u cedule „Novináři“ bylo místo pro starce, ženy a děti, co mají před bojem prchnout do hor. Další se k nám přidávali mávnutím ruky a úsměvem „no tak já s váma pojedu“.

Vypadalo to na zoufalý slepenec, ale mlčeli jsme, protože jsme mohli být jen rádi. A to jsme ještě netušili za co...

Ze všech se totiž vyklubali profesionální kanoisté a (především) kanoistky! Samotná ta informace na suchu nezněla ještě nějak spásně, ale v lodi už to bylo sakra poznat. Není divu – mistryně České republiky, zasloužilí kanoisté ošlehaní větrem i profesionální závodnice z dračích lodí – to bylo něco jako hokejový tým pro Nagano.

Náš sporťák zůstal kapitánem jen formálně, velení převzaly ženy. Ještě po cestě na první start přemluvily jistého Jožina z jiného týmu, aby jel i za nás. Potom nás jediné opravdové novináře usadily v lodi dozadu, občas nás seřvaly a především dotáhly naši loď k vítězství!

Lepší byli jen gymnazisté, kteří se také stali celkovými vítězi. Ale v kategorii dospělých na nás (i když přesnější je výraz na náš tým), nikdo neměl.
Mám dokonce pocit, že v závodě na jeden kilometr byla posádka Novinářů druhá. Jenže to už bylo bez novinářů úplně, holky se prostě rozhodly, že to dají a nás nechaly běžet.

Takže ještě jednou: DÍKY!