Na trenažéru pro kosmonauty: „Mám pocit, že mi oči vyletí z hlavy“

Obsluha pomalu začíná roztáčet kolo, které dává do pohybu tři velké kruhy pohybující se nezávisle na sobě. V prvních minutách mi to přijde jako slabý odvar. Jakmile se ale začne otáčení zrychlovat, už mi to moc pohodové nepřijde.

OBLIČEJ SE DEFORMUJE

Vše se točí. Ohromná síla 3G mě tlačí do sedačky. Můj obličej se deformuje. Zavírám oči, protože mám pocit, že mi vyletí z hlavy. Chvílemi zahlídnu nějakou postavu, les, nebe, zem a pak zase zavřu oči.

To vše prožívám na trenažéru přetížení (gyroskop), který se podobá stíhacímu letounu či startujícímu raketoplánu. Tento gyroskop se nachází v areálu muzea civilní obrany v Ústí, kde si můžete také zastřílet na airsoft střelnici, projít si labyrintem chodeb ve skále pod Větruší nebo si vyzkoušet naučný geopark.

Ptám se jednoho z provozovatelů parku, jak moc se gyroskop podobá centrifuze. „Moc ne,“ odpovídá mi s úsměvem.

Tři sta metrů po skluzavce? Zábava, ale adrenalinovou injekci nečekejte

Má pravdu. Je to mnohem horší. Musí mi pomáhat dostat se do sedačky, já mezitím začínám pociťovat nervozitu. V hlavě mi koluje milion myšlenek, co mě vůbec čeká a jak dopadnu.

Připoutává mě k sedačce a já zkouším, jestli je vše pevně přidělané. Hotovo. Jsem připoutaná a jen se loučím s okolním světem, protože v příštích několika minutách bude vypadat úplně jinak.

MODLÍM SE, ABY BYL KONEC 

Gyroskop opět zpomaluje. Okolí vnímám rozmazaně a jen slyším, jak mi člověk točící s poháněcím kolem říká: „Ještě jednou tě zatočím, jo?“ Už ani nejsem schopná odporovat. Všechny tři kruhy se roztáčejí, každý úplně jiným směrem. Z krajiny je jeden velký, rozmazaný flek. Pevně se držím zábran, protože kdybych se pustila, asi by mi odletěly ruce.

Pak se trenažér zastavuje. Mladík mi oznamuje, že za svou statečnost dostanu diplom. Ptám se ho, jestli ještě můžu zůstat sedět, protože se mi neuvěřitelně motá hlava. „Klidně ještě seďte,“ zasměje se.

Začínají se mi vracet všechny smysly. Plná zážitků vyrážím za rodinkou sedící kousek ode mě, která celé představení sledovala. Prý by si to také rádi vyzkoušeli. Tedy alespoň ta něžná půlka rodiny. „Kdybych byla mladší a neměla děti, určitě bych šla,“ říká odhodlaně žena. Její manžel byl naopak proti. „Tam mě nikdo nedostane,“ řekl rezolutně.

Postupem času si připouštím, že to nebylo tak hrozné. Ba naopak. S ohlédnutím se za tímto nevšedním zážitkem musím uznat, že je to naprosto skvělé. Zkusíte to také?

Jaroslava Šohajová

FOTO: Veřejný sál Hraničář dal Ústí časopis zdarma