VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Chudí v Keni objevují kouzlo solárních vařičů

Keňa, Litoměřice - S Renatou Rokůskovou o misi a projektech na podporu lidi, kteří svou aktivitou chtějí sami přispět ke zlepšení svých životních podmínek.

5.12.2012
SDÍLEJ:

Vesničané zkoumají princip solárního vaření.Foto: archiv ShineBean

Občanské sdružení ShineBean z Litoměřic vzniklo před pěti lety. Podporuje vzdělávání a sociální a ekonomický rozvoj v chudých komunitách v Keni; podporuje lidi, kteří nečekají pasivně na pomoc zvenčí, ale rozhodli se sami aktivně přispívat ke zlepšení svých životních podmínek, svých rodin a dalších členů své komunity. U nás pomocí rozvojového vzdělávání šíří povědomí o situaci a problematice v méně rozvinutých zemích mezi žáky a studenty. Předsedkyně sdružení Renata Rokůsková spolu s Radkou Rusínovou se nedávno vrátily z pracovního pobytu v Keni.

K čemu třítýdenní pobyt v Keni sloužil, tedy co bylo cílem mise a jak se podařily všechny úkoly, které jste si daly, splnit?
Naším nejdůležitějším cílem bylo otestovat funkčnost solárních parabolických vařičů a zjistit, zda by o ně měli lidé na vesnicích zájem. V Keni, tak jako v mnoha rozvojových zemích, používá drtivá většina obyvatel pro vaření dřevo. To významně přispívá ke kácení posledních zbytků lesů a následně ke změně klimatu. Dřevo je dnes již velmi nedostatkové a drahé. Ženy a děti tak musí chodit sbírat dřevo stále dál, stráví touto činností několik hodin denně. Mohly by se věnovat studiu, péči o rodinu nebo práci, která by jim přinesla chybějící peníze. Chystáme se lidem nabídnout alternativu ve formě jednoduché inovativní technologie – parabolických solárních vařičů. Jejich účinnost je v tropických podmínkách srovnatelná s elektrickou plotýnkou a slunce tam mají víc než dost. Během našeho pobytu jsme si potvrdily předpoklad, že toto by mohlo být dobré řešení. Vařič funguje výborně. Názorně jsme prezentovaly solární vaření na vesnicích a zájem o tuto novinku vysoce předčil naše očekávání.
Při této návštěvě Keni mě doprovázela Radka Rusínová, která nám nabídla, že může školit vesnické obyvatele jak chovat hospodářská zvířata. Vím, že lidé v Keni hojně chovají krávy, kozy, slepice a další domácí zvířata, ale také jsem sledovala, že s tím mají řadu problémů. Proto mi tato nabídka přišla velmi zajímavá. Takže jedním z hlavních cílů byl kontakt s chovateli domácích zvířat a praktické poradenství přímo v terénu. Ze začátku jsem měla obavy, jestli zkušenosti z Čech jsou přenositelné do podmínek v rovníkové Africe, ale brzy se ukázalo, že Radčiny znalosti jsou pro tamní chovatele velikým přínosem a o její poradenství byl velký zájem. Takže tento úkol byl splněn na jedničku. Chceme poskytnout potřebné informace mnohem širšímu okruhu lidí, a proto vznikne jednoduchý manuál o chovu hospodářských zvířat, který budeme dále na keňských vesnicích šířit.
Tak jako pokaždé, jsem také chtěla navštívit všechny naše probíhající projekty a prodiskutovat vše potřebné s lidmi, se kterými spolupracujeme a to jak s řemeslníky, od kterých férově kupujeme výrobky, tak s učiteli ve školách, se kterými spolupracujeme nebo s rodiči a opatrovníky dětí, které pravidelně podporujeme. Téměř všude se daří zahájenou spolupráci dobře rozvíjet, měla jsem z toho radost. Jediné, co se nám nepodařilo, byly návštěvy podporovaných dětí doma, v tom nám zabránilo nepříznivé počasí. Jednu rodinu jsme nemohli navštívit kvůli zhoršené bezpečnosti ve čtvrti, kde bydlí.
Takže jsem byla opravdu spokojená, podařilo se nám splnit téměř vše, co jsme si naplánovaly.

Odstartovaly jste v Keni nějaký nový projekt ShineBean? Můžete stručně připomenout ty, které tam v současnosti běží a kolika tamním obyvatelům pomáhají?
Jak jsem již zmínila, chystáme se zahájit projekt Solární inovace pro vesnice, který bude fungovat formou sociálního podnikání. Lidé si budou od nás produkty kupovat za ceny pro ně přijatelné. Pomůžeme jim také s formou spoření, aby si mohli pořídit, co potřebují. Zisk z tohoto projektu bude používán pro realizaci sociálních projektů, které ze své podstaty být výdělečné nemohou.
V Keni nám nadále běží projekt Otevřená škola, kde pomáháme s vybavením pro čtyři základní školy. Letos jsme dovezly do školy Kawili krásné výukové materiály, které pro ně připravili žáci Základní školy v Bohušovicích nad Ohří a studenti Malostranského gymnázia. Podporujeme konkrétní děti, které od nás dostaly kozu. Postupně mohou prodávat svá kůzlata a tak si financovat další vzdělání. Takto podpořených dětí je již více než 60. Pravidelně podporujeme jedenáct dětí. Dovezly jsme také další sportovní vybavení od FK Teplice. To udělá radost sportovcům ve školách  zájmových klubech ale i přímo v jednom keňském fotbalovém klubu.
Velmi intenzivně rozvíjíme projekt Artworkshop, kde podporujeme nadané řemeslníky, kteří usilují o překonání chudoby svou prací. V současnosti spolupracujeme se třemi výrobními skupinami, od kterých kupujeme jejich výrobky za spravedlivé ceny. Jedna skupina se věnuje zpracování mastku. Ta se nachází ve vesnici Tabaka. Další dvě skupiny se schází v Nairobi, v jeho největší chudinské čtvrti. V první pracují především ženy, většinou svobodné matky samoživitelky a vyrábějí šperky z papíru a korálků. Třetí skupinu jsme objevily právě při tomto pobytu. Ta si zvolila velmi specifický materiál – kosti, z nichž dělají krásné šperky. Zde pracují především mladí muži. Všichni jsou úžasně šikovní. Celkem jde o téměř 50 lidí, kterým dáváme práci. Není to tak, že by pracovali pouze pro nás, ale v některých případech naše objednávky už tvoří docela podstatnou část jejich příjmu.

Jak se místní lidé na vaše snažení dívali? Zaznamenaly jste během návštěvy této africké země na ně nějaké negativní ohlasy?
Místní lidé si naší práce velmi váží a vycházejí nám vstříc. Moc by si přáli, abychom mohli společně dělat víc prospěšných věcí. Negativní ohlasy? Žádné si nevybavuji. Jen jsem se naučila, že musím být opatrná, když mluvím o možných plánech. Dříve jsem s místními lidmi probírala možnosti, co by bylo možné udělat, kdyby… Mnoho z těchto variant jsme ale nakonec zavrhli. Když jsem pak přijela příště, třeba po několika letech, lidé se ptali „Kdy uděláme to, o čem jsme mluvili před několika lety?"

Co na vás osobně udělalo největší dojem?
Až mi někdy někdo řekne, že je na něco starý, pošlu ho do Keni. Jsem zvyklá na to, že se v Keni setkávám s lidmi, kteří vynakládají veliké úsilí a překonávají těžké překážky pro to, aby zajistili lepší budoucnost pro svoje děti. Při tomto pobytu jsem si uvědomila, že do této kategorie často patří lidé, o kterých bychom mohli říct, že jsou již docela staří. Potkávaly jsme mnoho lidí, kterým bylo 70, 80 a více let, kteří aktivně pracují, učí se nové věci, mobil ovládají lépe než já, vítají nové technologie, přijímají nové myšlenky a příležitosti, jsou respektovanými příklady ve svých vesnicích. Zpravidla se také starají o malá vnoučata, která jim zůstala po dětech, které přežili.
Tentokrát jsme přijela do Keni po delší době a o to víc jsem si uvědomovala, jak dynamicky se tato země rozvíjí. Ulice jsou čistší, silnice opravené, přibývají auta, dálnice, nemocnice, obchoďáky. Lidé jsou vzdělanější, ohleduplnější. Myslím, že přibývá lidí, kteří vidí svou budoucnost víc optimisticky.

Jak často se do Keni dostáváte a jakým způsobem získáváte zpětnou vazbu, že vaše práce má efekt?
Jezdím tam tak jednou ročně, ale v loni se mi to nepodařilo. Přesto jsem velmi dobře kontaktu s lidmi, se kterými spolupracujeme. Máme v Keni jednoho kolegu, který naše aktivity realizuje. S ním máme každý týden poradu po skypu. Stejně tak s lidmi, kteří jsou angažovaní v jednotlivých projektech, jsme v kontaktu přes internet nebo i přes telefon. Potřebujeme–li něco společně vyřešit, domluvíme si internetovou konferenci. Myslím, že je to téměř stejné, jako kdybych spolupracovala s někým například z Brna.

Pobývaly jste tam hlavně pracovně. Jak jste odpočívaly? Navštívily jste třeba vysněnou přírodní lokalitu, nebo jste v Keni ta největší turistická lákadla viděly už dříve?
Tento pobyt byl opravdu krátký, tak na odpočinek nebyl čas. Odpočívaly jsme, když nám déšť zkřížil plány, navštívily jsme několik přátel. Já jsem odpočívala během cestování, když jsem věděla, že nás čeká celý den v autobuse. Některá turisticky oblíbená místa jsem navštívila už dříve. Nově jsme viděly Viktoriino jezero, u kterého jsme strávily hezký podvečer mezi rybáři. Musím ale také říct, že některá místa, kde jsme bydlely, byla krásná sama o sobě. Takovou ranní procházku probouzející se vesnicí vám žádná cestovka nenabídne.

Autor: Ivo Chrástecký

5.12.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

ZPÁTKY VE STŘEDOVĚKU se ocitli všichni, kteří o víkendu navštívili Vysočany.
26

FOTO: Vysočany se vrátily do středověku

MEGASKLUZAVKA. Adrenalinovou atrakci si poprvé užili také Chomutované.
24

FOTO: Vodní megaskluzavka přilákala desítky lidí

Celníci v kraji zabavili desítky nelegálních herních automatů

Ústecký kraj - Do baru na ústecké Masarykově třídě náhle vstoupilo několik celníků. Než se obsluha vzpamatovala z překvapení, celníci zabavili nelegální výherní hrací přístroj. Bylo úterý 18. července.

Chcete pracovat u policie a hasičů? Máte šanci!

Ústecký kraj - V průmyslu je více volných pracovních míst než zaměstnanců. Ve státní správě také chybí lidé v uniformě policisté, hasiči a celníci. V Ústeckém kraji naštěstí v malé míře.

Pumy, krokodýli, jedovatí hadi. Chovatelé v kraji se exotiky nebojí

Ústecký kraj, Chomutov – Výběh pro pumu byl prázdný, zvíře si hovělo na gauči v domě. I to viděla kontrola veterinářů. V chomutovském paneláku se zase líhli malí krokodýli.

„Nechte zpívat Mišíka,“ psalo se za komunistů. Nyní se tak jmenuje film

Ústecký kraj /ROZHOVOR/ - Velké překvapení prozrazuje film režisérky Němcové „Nechte zpívat Mišíka“. Ukazuje legendu české rockové hudby, letos slavící 70 let, v zajímavých souvislostech.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení