Olympiáda v Riu měla být vrcholem vaší kariéry. Nestalo se tak, jaké byly důvody?

Neříkala jsem nikdy, ze to bude vrchol mé kariéry, ale směrovala jsem k Riu poslední čtyři roky. Chtěla jsem se probojovat do finále a vylepšit tak umístěni z Londýna. Zřejmě to bylo kvůli špatnému zdravotnímu stavu, který byl již od půlky června. Pak jsem dostala ještě dvoje antibiotika a tělo se s tím neumělo úplně poprat. Také jsem mela šíleně náročný tréninkový program a asi se to trochu přetáhlo. A možná také kvůli mojí špatné adaptabilitě na extrémně jiný plavecky časový program než vždy býval (v Riu se plavalo ve večerních až nočních hodinách, pozn. red.). Bohužel to nevyšlo, ale v Londýně jsem udělala perfektní výsledek.

Po olympiádě jste byla na vyšetření ve vojenské nemocnici, kde vám diagnostikovali cervikovestibulárni syndrom a totální vyčerpání organizmu. Jaký je váš stav nyní? Už jste začala s tréninkem?

Ano, trénuji druhý den. Mela jsem pět týdnu volno. Ještě jdu na magnetickou rezonanci krční páteře a mozku a tím snad vše bude vyšetřeno a budu moci v klidu trénovat. Občas ještě bohužel mívám slabosti ve smyslu motáni hlavy, ale je to určitě lepší než to bylo na olympiádě. Potřebovala jsem si pořádně odpočinout. Tak dlouhé volno jsem mela naposledy před 8 lety.

Všeobecně se čeští plavci na olympiádě neprosadili. Reprezentační trenér Vlastimír Perna se vyjádřil, že nefungovaly vztahy hlavně mezi mladšími a staršími plavkyněmi. Souhlasíte s ním?

Vůbec s tím nesouhlasím a nevím, jak ho to napadlo. Myslím, ze jsme spolu vycházely dobře, vzájemně se povzbuzovaly a soucítily s horšími výsledky druhých. Věděli jsme všichni, ze každý úspěchu na olympiádě věnoval maximální úsilí. A vždycky mrzí nejvíce sportovce samotného, když mu to nevyjde. Ale vždy se musí najít nějaký důvod, jen by mel každý hledat nejdříve u sebe. Taky se snažím vzít téměř všechny příčiny neúspěchu na sebe.

Naopak Barbora Závadová v článku Náš vodní svět vidí příčiny v práci českého plaveckého svazu. Co by podle vás bylo potřeba zlepšit?

Myslím, ze určitě k lepší komunikaci mezi závodníky a trenéry, potažmo svazem. Chtělo by plavání více zprofesionalizovat. Aby na soustředění jezdili plavci s osobními trenéry, nikoli aby pět plavců s odlišným plaveckým způsobem a distanci plavalo stejný trénink. Také se nemusejí vybírat exotické destinace na soustředění, ale jen s opravdu kvalitním tréninkovým zázemím. Aby projekt reprezentace mel systém a vedl reprezentanty ve čtyřletém cyklu s vrcholem na OH.

Paradoxně a s nadsázkou jediným úspěchem českého plavání v Riu byl klip Baywatch: Czech-Olympic Style. Natáčení jste se ale nezúčastnila. Jaký byl důvod?

Melo to tři důvody. Nebylo mi zdravotně dobře. Byl to jediný den, kdy jsem se aspoň trošku mohla podívat po Riu. Potom jsem se nechtěla prezentovat v klipu, když jsem nezaplavala dobře a už předtím české plavání zdobily komentáře od lidi, kteří nám říkali, ze jsme jeli do Ria na výlet.

České plavání má docela malou propagaci. Chomutovský oddíl plavání se snaží o zviditelnění. Tento víkend se bude opět konat akce Velká cena Chomutova spojná s PRO-AM štafetou. Jaký je váš názor na akce podobného typu?

Myslím si, ze je to potřeba. Bohužel je málo plavců, kterým se podaří vyniknout bez finanční podpory, ale myslím, ze by to melo být opačně. Sport je investicí. Bez pořádné základny a propracovaného systému bude hodně těžké si vypiplat plavce světového formátu, pokud sám sportovec nebude mít maximální podporu v klubu a osobních partnerech.

Co se týče plavání, jaké jsou vaše plány do budoucna?

Ještě nějaký čas určitě plavat budu, ale Tokio bude má nejzažší meta. Tento rok jsem plavání obětovala téměř vše a stalo mě to obrovské úsilí. Chci svůj plavecký program uklidnit a opravdu si promyslet, zda mi nějaké soustředění bude ku prospěchu. Aby toho nebylo tolik jako letos.