VYBERTE SI REGION

Robert Křesťan: Úspěch na Portě byl pro nás klíčový i velký zážitek

Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ - Podmanivý hlas Roberta Křesťana (ročník 1958), jeho texty a kvalitní hudba jeho spoluhráčů v čele s Luboši Malinou (banjo…) a Novotným (dobro…) jsou už roky poznávacím znamením více žánrové legendární moravské kapely Druhá tráva, která povstala ze skupiny Poutníci.

12.1.2016
SDÍLEJ:

Robert Křesťan.Autor: DENÍK/Drahomír Stulír

Její hity Panenka či Telegraph Road (od Dire Straits) se nám dodnes neomrzely, dál ale Tráva baví i svými Dylanovkami, Marcipánem z Toleda a dalšími písněmi. Na otázky Deníku odpovídal Robert Křesťan.

Loni Druhé trávě u Universalu vyšlo retrospektivní 2CD a poté u Indies výpravná kolekce CD + DVD „In Concert" se zpěvníkem. Jak si těch nahrávek ceníte?
2CD z Universalu je kompilace, na jejíž sestavování jsme neměli žádný vliv, takže si některých nahrávek cením víc a některých méně. DVD vyšlo po velkém úsilí a třech letech od natočení. Je to pěkný koncert a mám z něj radost.

Není to pocta

Když na album zařadíte a na koncertech hrajete převzatou skladbu, je to proto, že zpestří i osvěží váš repertoár, nebo je to i pocta autorovi jako v případě alba Dylanovky?
Žádnou písničku, kterou hraju a zpívám, nechápu jako poctu, ale jako písničku, která se mi líbí. Což platí i o Dylanovkách. Jen mě Dylan jako autor oslovuje komplexněji než ostatní.

Když jste sáhli po skladbách již zesnulého irského barda a rebela Peadara O'Donnella, byla to vedle obdivu k němu také osvěta pro Česko? Připomenutí člověka, který není v našich končinách asi příliš známý?
To je spíš otázka pro Luboše Malinu, který irskou muziku do Druhé trávy přivedl, k mé radosti. Ale vy zřejmě mluvíte o skladbě Tribute to Paedar O'Donnell, kterou hrajeme. Naučil se ji od Davyho Spillanea, když jsme s ním v devadesátých letech několikrát hráli.

Setkal jste se někdy s reakcí autora písně či písní, které Druhá tráva po svém hraje?
Ne, nikdy jsem se s žádným osobně nesetkal, kromě Petera Rowana, od něhož hrajeme písničku „Ossian". Nevzpomínám si, že by k našemu zpracování měl někdy nějaký komentář, pro něho to byla jen příležitostná píseň z turné po Irsku v osmdesátých letech.

Bavilo a zajímalo by vás pobavit se třeba s Bobem Dylanem o vašem podání jeho písní?
Nemám tušení. Vůbec si to nedovedu představit.

To si představit umím

Byla by pro vás výzva zahrát si rozsáhlou píseň Telegraph Road s Markem Knopflerem, lídrem Dire Straits, který ji napsal a v originálu i zpívá? S jeho kytarou i s jeho zpěvem?
To už si představit dovedu.

Trampské trio Hop Trop loni na výročních koncertech promítalo své klipy. Budou i vaše výroční koncerty multimediální?
Ne, naším cílem je muzika.

Jak vzpomínáte na ročníky Porty, kterých jste se ještě s Poutníky zúčastnil a uspěli jste tu? Rozhodl ten úspěch o něčem, třeba o šanci natočit první album?
V tehdejší době určitě. Úspěch na Portě byl klíčový a byl to zážitek, který od tehdy nic nepřekonalo. Ale to souvisí s mnoha faktory, dobou, věkem, zkušenostmi.

V čem byla (a třeba dál je?) Porta pro vaši kapelu či kapely důležitá? A bylo to vzájemné?
Jak je důležitá dnes, po pravdě řečeno, nevím, hraju na ní rád, ale v tom je hlavně kus nostalgie. V osmdesátých letech byla nejen důležitá, ale taky téměř jediná.

Často překládáte anglické texty do češtiny. Je pro vás nezbytné, aby zachovaly ráz a obsah originálu?
U písniček, jejichž hudba a text jsou jednolitým celkem a vyjádřením autora, stoprocentně. U písniček, jejichž text je jenom náplní melodie, ne.

Jsou pro vás takové překlady i inspirací k vlastní tvorbě?
Překlady ne, ty původní písničky ano.

Nejsem dobrý žák

Co člověk musí zažít a načíst, jaká je k tomu třeba životní zkušenost, aby mohl překládat? Máte v tomto svého učitele, kterého si ceníte a třeba vám i později pomáhal, radil vám?
Kromě jazykových znalostí, je k tomu potřeba zkušenost literární, a hlavně talent. Čímž netvrdím, že všechno to, co jsem zmiňoval, mám v dostatečné míře nebo vůbec. Učitele jsem nikdy neměl, nejsem totiž dobrý žák.

Režisér Roman Vávra je rád za spolupráci s Druhou trávou na koncertním záznamu pro DVD. Hlásil se sám? A bylo pro vás důležité vidět jeho filmy?
S Romanem Vávrou jsme se znali dávno před tím, než vystudoval FAMU, jako s basistou vokální kapely. Takže vedle jeho tvorby byly důležité i osobní vazby. Nicméně Co chytneš v žitě je krásný film.

Na živém DVD není žádná novinka. Je to tak?
Novinky chystáme až na další řadové CD. Jako vždy.

Autor: Radek Strnad

12.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Kdy doženou Afroameričané bílé? Za 228 let

Průměrná černá rodina se ve Spojených státech dostane na současnou úroveň bílé rodiny za 228 let. To je hlavní zpráva výzkumu amerického institutu pro politická studia IPS a společnosti pro ekonomický rozvoj CFED. Současná americká politika navíc rasovou nerovnoměrnost prohlubuje.

„Za nemoc jsem vděčná, změnila mě k lepšímu,“ řekla Soňa po těžké rakovině

Chomutov - Rakovina paní Soně z Chomutova převrátila život. Přišla o práci, o partnera i některé přátele. Pomohla nadace Dobrý anděl.

Klášterec nabízí knihy z lednice

Klášterec nad Ohří - Klášterec má originální knihobudky. Na dvě hřiště přistaví veřejné knihovničky, vyrobené ze starých lednic.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies