Anketa Deníku
1) Co u vás v roce 2013 v kulturní sféře vyvolalo euforii, velkou radost, nadšení?
2) Řekl/a jste si při něčem: „Tak takhle tedy ne!" nebo dokonce: „Je to marný boj?"
3) Co si od roku 2014 slibujete?

Jiří Imlauf, Ústí nad Labem:

„Boj není marný nikdy, patos neuškodí"

1) Bylo toho hodně. Spousta skvělý hudby v ústecké Mumii, třeba Scott McCloud s akustickou kytarou, Tim Remis s banjem, rapper Astronautalis s prořízlou pusou, Prodavač s vykulenýma očima. Je neuvěřitelný, že můžete sednout na trolejbus a za pár minut jste na koncertě lidí, který to opravdu uměj, který pozítří hrajou v Krakowě a za čtrnáct dnů v Barceloně.

Divadlo Gočár na festivalu Kult, Maryša v Činoheráku, Pecha Kucha Night v kině Hraničář, Jirka Bartůněk, když dal plátno na stojan a řekl: „A jdu zas dělat", Věra s Honzou, který v Café Max dělaj nejlepší kafe v Ústí, Honza Kubíček, kterej se nenechá s Barevnou planetu vystrnadit na kraj města, Emilio Dvořák, když peníze z festivalu poixtý věnuje Psímu útulku. Spousta lidí, který neskuhraj a dělaj. A nemyslej na svý konto. Patos se hodí.

2) Když jsem celý rok chodil kolem betonovýho bazénu vedle Míráku, když jsem míjel stromy obalený zářivkama od hlavy až k patě… ale to není tak podstatný. Hlavně jsem si „Tak takhle tedy ne" řekl asi stokrát, když mě po hlavě praštily vlastní chyby.

Boj není marný nikdy, patos neuškodí.

3) Čekaj mě chladný noci a horký dny, bude toho hodně a jsem na to zvědavej. Od tohodle roku si neslibuju, ale slibuju jemu. Neodpověděl jsem takhle i loni? Je to ale tak. Že budu dobrej člověk, patos je namístě.

Jiří Imlauf, muzikant a učitel, Ústí nad Labem

Jan Kvapil, Ústí nad Labem:

„S lidmi okolo FUD ulice Ústí nebudou smutné"

1) Umělecké zásahy většinou lidmi kolem FUDu do ústeckého veřejného prostoru ať již jde o studentskou galerii In vitro, což je v podstatě okupace vitrínek v Klíšské ulici před bývalým hudebním klubem Tukan (mimochodem dnes ruina) nebo vyvěšení plachty s oznámením o výstavbě metra na ohradu před magistrátem. S takovými lidmi snad již ulice města a veřejná prostranství nebudou tak smutná.

2) Napadlo mě to v souvislosti se snahami magistrátu o zglajchšaltování kultury necitlivými zásahy do chodu kulturních institucí ať jde o vydržování vyučeného elektrikáře (Emil Vraspír) ve vedení Kulturního střediska, které již několik let prožívá klinickou smrt, nebo o nedávné rozmetání správní rady Činoheráku a dosazení vlastních nekompetentních kádrů.

3) Rád bych pomohl s kulturním oživením barokní kapličky a studánky v Sinutci, vísce v zapadlé části Českého středohoří. Kromě tradičního Svatomarkovského procesí chystáme konečně i další akce, neboť od loňska již máme novou střechu i s věžičkou!

V Ústí čekám další guerillové zásahy do veřejného prostoru, věřím, že Kult i Festival Sudety dál poběží, těším se na hry Činoherního studia (pokud nová správní rada nezačne tlačit na pilu)… Čekám i další politicky motivované zásahy do kulturního dění. Nakolik se to odrazí např. v komunálních volbách v říjnu 2014, je otázka…

Jan Kvapil, Ústí nad Labem, FF UJEP, Stop tunelům, Středohoří sobě

Zuzana Michnová, zpěvačka, Praha:

„Lidé se u filmu o mně smějí, i jsou dojatí"

1) Nemyslím si, že bych byla až příliš ješitná, ale nejvíc mě loni nadchl film Jsem slavná tak akorát. Hlavně to, že se u něj lidi nejen smějí, ale že jsou místy i dojatí.

2) Marný boj jsou pro mě ponožky mého muže a syna. Myslím, že už je do konce života nedám dohromady. Jednoho dne ty faulový vyhodím do popelnice.

3) Od února si dávám dva měsíce volno, myslím, že si to po dvou letech tvrdé práce zasloužím. A pak doufám, že mě něco napadne.

Zuzana Michnová, Praha, herečka, role: penzistka

Jindra Moravcová, Ústí nad Labem:

„Moje radosti? Hry Činoherního studia, Lenka Dusilová i Nejenjazzband"

1) Několikrát jsem se ocitla v situaci, že jsem se nedostala do svého oblíbeného Činoherního studia. Bylo vyprodáno. Ale skutečnost, že o ústecké divadélko roste mezi diváky zájem, mi dělá radost. A zájem roste oprávněně, poslední dobou nenacházím na „činoheráckých" představeních nic, co bych jim vytkla. Mezi povedenými kousky musím vyzdvihnout „Kde život náš je v půli se svou poutí". Spojení srozumitelného a Severočechům blízkého textu, krásné muziky, živého zpěvu, hereckých výkonů, jednoduchých a přitom nesmírně působivých vizuálních efektů, je velmi působivé. Celé představení jsem nestačila žasnout, jak jednoduše, nenásilně a čistě dokázali tvůrci vzbudit hluboké dojmy. Ta směska pocitů po představení byla euforii velice blízká. A radost i nadšení mi letos přivodil také koncert Lenky Dusilové, hudební večírky Nejenjazzbandu, nová deska Houpacích koní a objevení existence skupiny Zrní.

2) Marně si zkouším vybavit den, kdy jsem si alespoň jednou neřekla „tak takhle tedy ne". Říkala jsem ji ve všelijakých souvislostech ve spojení s republikovou i komunální politikou, s prací, se školami mých dětí, programem v televizi, cestováním hromadnými prostředky, nákupy v obchodech, rozhovory s mnoha lidmi… Bylo zkrátka takových chvil požehnaně. A všechny měly společného jmenovatele lidskou maličkost, malost a nedostatek elementární slušnosti. Bojuji s tím neustále, ale k pocitu, že je to marný boj, jsem zatím nedospěla. A věřím, že nikdy nedospěji.

3) Nic zvláštního nečekám, nic si neslibuji a ani nijak neplánuji. Nechci přehodnocovat očekávání a ztrácet tím čas, až nastanou okolnosti, které nemohu ovlivnit. A nechci plýtvat energií na změny plánů, až takové okolnosti nastanou. A že takových okolností nastane bezpočet, tím jsem si jistá. Nechám se rokem 2014 překvapovat a budu jednat operativně. A všem přeji hodně sil na všechno, co ten další rok přinese.

Jindra Moravcová, moderátorka Českého rozhlasu Sever

Eva Mráziková, Ústí nad Labem:

„Setkali jsme se s tím, že nic není nemožné"

1) Na začátku roku 2013 jsme s pár lidmi z Fakulty umění a designu UJEP dali dohromady skupinu Ideamakers, která se věnuje natáčení klipů, trajlerů a spotů. Natočili jsme čtyři klipy pro Houpací koně a podpořili jejich skvělé album Everest. Trailer k festivalu Kult s Honzou Plouharem v hlavní roli nás zase uspokojil po „technologické" stránce. Setkali jsme se s tím, že nic není nemožné a lidi, se kterými spolupracujeme, jsou bez výjimky strašně milí a ochotní.

Z obecnějšího pohledu mám strašnou radost z Ústí, které se několikrát objevilo v médiích jako kulturně zajímavé místo. Kvůli lidem, kteří tu žijí a dělají to, co dělají (Mumie, PechaKucha, Buňka, Deska, Armaturka, Mančaft…). Jsem ráda, že většina z nich jsou mí přátelé.

2) Protože jsem podruhé vstoupila do stejné řeky a stala se opět ředitelkou Galerie Emila Filly, nabíhá mi jako „Černý Petr" opět neutěšená situace s podporou výtvarného umění v našem městě. Ale jsem bytostný optimista nevzdávám to.

3) Čeká mne zářivý rok a slibuju si od něj, že mne zcela oslní…

Mgr. Eva Mráziková, Ústí nad Labem, ředitelka Galerie Emila Filly a odborná asistentka FUD UJEP, člen tvůrčí vizuální skupiny Ideamakers

Ladislav Muška, Ústí nad Labem

„Kultura, a nejen kniha, je degradována na zboží"

1) Jestli opravdovou radost, tak hodnoty, které nezklamou. Vánoční koncerty a dokonalost Ústeckého dětského pěveckého sboru a roztomilost chlumeckých Koťat. Oboje je pohlazení na duši.

2) Obě věty si říkám často. Přestali jsme být národem, jsme státem, který se zmítá na troskách rozkradené ekonomiky a lidských vztahů a vládne tu politikaření. Kultura a to nejen kniha byla degradována na zboží.

3) Mne osobně zavedený způsob života, každé ráno pod dohledem kocoura Pitruška sednout k psaní. V jednom pražském nakladatelství mi má vyjít další knížka. Ale jako občan? Hodně záleží na nové vládě, jestli jí nějaký posun k lepšímu dovolí finanční podzemí.

Ladislav Muška, spisovatel, předseda Severočeského klubu spisovatelů, Ústí nad Labem

Táňa Kindl Nováková, Ústí nad Labem:

„Chci alespoň na týden do krajiny svého dětství"

1) Balet „Čarodějův učeň" v Národním divadle. Naprosto dokonalé představení po všech stránkách.

2) Ano, stačí se podívat na naši politickou scénu a na našeho prezidenta. To je úplně jiné představení.

3) Chtěla bych zajet aspoň na týden do krajiny svého dětství, kterým je Klatovsko. Slibuji si to již dlouhých třicet sedm let. A nejen to. Chtěla bych také nový pěkný fotoaparát. Uvidíme, tak snad aspoň vyjde ta moje výprava do dětství. I když spojit oboje dohromady by byl pro mě osobní počin roku.

Táňa Kindl Nováková, literátka, básnířka, Ústí