„Hele tamhle je Adélka, jdi se s ní přivítat,“ pobízel jeden z tatínků svého syna. Podle věku se děti znaly ze školky. Následovalo vpravdě filmové objetí, když si padly do náručí.

Ve vstupním vestibulu kulturního domu už to žilo. U stolu prodávaly čertice vstupenky a přesto, že akce začínala až ve čtyři odpoledne, byl už sál téměř plný. Okolo už cvakaly fotoaparáty všech značek a vrčely kamery. Z očí většiny dětí sálalo očekávání toho, co se bude dít. Jen několik málo dětí se kolem sebe plaše dívalo v nedůvěře věcí příštích. Mezi nimi i malá Viktorka z Jirkova, za doprovodu dědečka obezřetně sledovala okolí. Pak se na pódiu objevila hlavní organizátorka akce, ředitelka Paraplíčka Zdeňka Bolomská.

Ředitelka oděna v čertovském hávu seznámila k prasknutí nabitý sál s programem. „Tak děti, nejen že tu budeme čekat na Mikuláše, ale také tu vystoupí naše taneční kroužky, které vede Roman Hantl,“ uvedla ředitelka.

Mimo toho si pořadatelé pro děti připravili několik soutěží. Následovala krátká čertovská diskotéka a to už šlo do tuhého. Mezi děti se rozeběhli čerti, tedy většinou čertice, ale vyděsili jen ty opravdu malé a vlastně jen trošku. Navíc jejich bázlivé výkřiky zanikly v dunění reproduktorů, ze kterých se linuly takové hity jako Makarena či Mumulend.

V sále převládala dobrá nálada a velké očekávání. Někteří z rodičů si pro lepší výhled zabrali místa na balkóně, aby o nic nepřišli. Když už se čekání zdálo nekonečné, konečně přišel. Rudá opona na pódiu se roztáhla a stál tam. Opravdový Mikuláš s andělem a vedle něho velikánský koš s nadílkou. Děti už pro něho měly připravenou básničku, to aby nezapomněl, že přišel rozdávat dárky. Ty ale nebyly zadarmo, každé dítě muselo odříkat nějakou básničku. Některé děti ji samou trémou zapomněly, některé ani na vteřinu nezaváhaly.

„Přišlo téměř dvě stě lidí,“ hlásila ekonomka Paraplíčka Ivana Bartáková. Mezi tím začali znudění čerti pod pódiem mastit karty, až se mlžilo. Jejich „ble ble ble,“ si už nikdo nevšímal. Desítky dětských očí vysely na Mikulášovi a děti čekaly, zda se dostane i na ně.

Na závěr se losovalo ze vstupenek, aby si to všichni opravdu užili .

Škoda jen, že člověk věří na Mikuláše a Ježíška jen chvíli a navíc, si na to pak v životě ani moc nepamatuje.

MINIROZHOVOR S JEDNOU Z ORGANIZÁTOREK

Kostýmy si šijeme sami

Jedna obzvlášť hbitá čertice se obratně proplétala roztančeným chumlem dětí a fotila. Pak si přece jen udělala chvilku a prozradila, jak Paraplíčko akci připravovalo. „Ty čertovské kostýmy co vidíte, tak ty si šijeme sami,“ pochlubila se ekonomka Paraplíčka Ivana Bartáková.

Kolik vás tu dnešní akci připravovalo?

Vlastně se zapojili všichni. Je nás tady osm a ještě nám pomáhají naše děti a kamarádi.

Jaké vaše taneční soubory tu vystoupili?

Jeden soubor se jmenuje Berušky a druhý Včeličky.

Přinesli rodiče dětem hodně balíčků?

No zas tolik jich není. Myslím, že je Mikuláš rozdá tak za hodinu.

Jak si děti krátí chvíle čekáním. Zpestřili jste jim to?

Mohou si malovat a pak výkres odevzdat a tím se zapojit do soutěže. Na ty nejlepší čeká odměna.

Je ta akce jen pro děti co do Paraplíčka chodí a nebo i pro veřejnost?

Ne, přijít mohl každý, kdo měl zájem.

Zaznamenali jste nějaké nespokojené reakce?

To ne, jen ti co přišli pozdě, si neměli kam sednout.

Bojí se děti čertů?

Ani ne, naši čerti jsou hodní