Zasněné portréty, svůdné postavy, málo barev… Klášterecká galerie Kryt nyní vystavuje obrazy Bereniky Saudkové – dcery slavného malíře komiksů Káji Saudka.

Výstavu Sub–titles, kterou uvedla umělkyně spolu s kamarádkou malířkou a herečkou Aničkou Šimonovou, můžete zhlédnout do 6. dubna. Více prozradila Berenika Saudková v rozhovoru.

Opět v Klášterci

Jak vznikla spolupráce s galerií Kryt?
Nedávno mi přátelé líčili své velmi příjemné zážitky z výletu z lázní v Klášterci nad Ohří a shodou okolností krátce poté se mi do telefonu ozval milý hlas paní galeristky Romany Parmové z galerie Kryt. Takže nebylo co řešit.

Už jste na severu Čech vystavovala?
Mnohokrát. Několikrát v Děčíně, Ústí, Teplicích…

Máte v tomto kraji kamarády či zažila jste tu něco zajímavého?
Na zámku Duchcov jsme točili nezávislý film, jak jinak než o Casanovovi. Mým filmovým partnerem mi byl tehdy virtuos Jaroslav Svěcený, se kterým jsem si po natáčení v obývacím pokoji producentovy vily zahrála fotbal.

Sub–titles

Proč má výstava jméno Sub–titles?
V překladu „titulky“ – jde o zlehčení popisků s názvy obrazů, jejich datování a podobně, které jsou umístěny pod každým obrazem. Snad každý, kdo do galerie přijde, asi nejvíce času stráví čtením v těchto „titulcích“. Já to tak alespoň dělám.

Proč jste si jako hosta na svou vernisáž vybrala Aničku Šimonovou?
Krom toho, že Anička je půvabná, je též má dobrá kamarádka. Sama maluje a pracuje v Praze v Meetfactory u Davida Černého, k uměleckému prostředí má blízko. Navíc je herečka, a povězte mi, kdo jiný umí mluvit k obecenstvu lépe než herci? Snad politici, ale ti by o mě asi řekli mnohé, ale stejně byste se nic nedozvěděli. Raději si je nechám v záloze místo právníků (smích).

Máte zde prodejní výstavu. Kolik zhruba stojí vaše obrazy?
Rozmezí je pestré, stejně tak techniky i formáty. Konkrétně: od 3 do 50 tisíc.

Řekněte, jak vnímáte vernisáže?
Pro člověka, který celé dny před vernisáží tráví v hlubokém osamění jen se štětcem a hudbou, je taková společenská událost se spoustou lidí a médií pokaždé docela šok. A ještě, když přijedete pozdě, a než se stačíte vysvléknout z kabátu, dostanete do ruky mikrofon, samými rozpaky se nakonec zapomenete omluvit za pozdní příchod. Tím se dodatečně hostům galerie Kryt ze srdce omlouvám. (Malířka přijela na akci později – pozn. red.)

Máte raději menší galerie jako je Kryt, či větší se spoustou svých známých, kteří na vernisáž přijdou?
Jestli menší či větší město, na tom nesejde. Vždy jsou to lidé, na nichž záleží. Už jsem se nechala umluvit k výstavě v malé kavárničce téměř na samotě, a byla to jedna z mých nejhezčích vernisáží. Pravda, v tomto případě bych asi řekla „Všude dobře jen ne doma“ – Praha se jediná trochu vymyká. Vše většinou běží, jak má, jenže častý chlad či drzost místních hostů mě zabolí. Ale ano, máte pravdu, přátelé, kteří často přijdou v hojném počtu, tuto mezeru zalepí.

Proč se věnujete portrétům, co je na nich ve vašem podání jiného?
Pro mě to nejsou úplně portréty, ty by měly v první řadě zachytit hlavně podobu modelu. Snažím se o zachycení nálady, proto maluji tváře. Na výraz obličeje jsme my lidé citlivější než na cokoliv jiného. Stačí lehká mimika a vše je jinak. Obličej je pro mě takový nosič pocitu. Celé je to o kompozici, barvách a v neposlední řadě o nápadu.

Podoba ne náhodná

Tuto otázku dostáváte asi často: Vypadá to, jako byste na svých obrazech ztvárňovala sama sebe…
Je jednodušší a levnější se podívat do zrcadla, než si zvát modelku. Znáte prosím platy modelek? Kam se na ně hrabou páni inženýři, že? (smích)

Jaké symboly v dílech opakujete?
Občas do obrazů vpisuji nějaký text či číslice. Používám málo barev. Nevím. Nejlepším symbolem u známých mis〜trů většinou byl rukopis. Myslím, že má být zřejmé, od koho je obraz malován, ač třeba není podepsán.

Kdy jste se k malování dostala?
Muselo to být v raném dětství. Malování bylo všude okolo, něco zručně nakreslit jsem brala jako přirozenou lidskou dovednost – jako umět mluvit nebo chodit. Až ve školce jsem pochopila, že to tak není.

Chtěla byste, aby vám stál někdo slavný modelem? A už jste někdy malovala například nahého muže?
Chtěla bych malovat Marilyn Monroe, třeba se mi to „tam nahoře“ jednou podaří. Nahého muže jsem skoro ani neviděla, natož abych ho malovala! (smích)

Je někdo veřejně známý, kdo si od vás koupil obrazy?
Ano, několik jich bylo. Některý prodej se táhne jak med, tito lidé totiž často chodí na vernisáže o den později, aby se vyhnuli veřejnosti. Mají tak většinou „štěstí“ na obraz, který je zamluvený nebo už prodaný. Teď to byl třeba zpěvák Matěj Ruppert ze skupiny Monkey Business.

Věnujete se i focení jako váš strýc?
To si nechávám na stáří.

O slávě nesním

Umíte si představit, že by o vás měl bulvár stejný zájem jako o něj? Přála byste si to?
Marilyn Monroe někde prohlásila: „O slávě je lepší snít, než ji zažít.“ Já o ní raději ani nesním. Vyrůstáte–li v takové famílii jako já, trochu víte, co vám to dá a co vezme. Večírkům, kde se to hemží bulvárními fotografy, se úspěšně vyhýbám. Nic proti nim, většinou jsou i fajn, ale ti lidé, co ten bulvár pak čtou, jsou kolikrát dost drsní.

Studovala jste biologicko technologickou školu, ale studium jste přerušila. Proč se oboru nevěnujete?
Biologii jsem na gymplu zbožňovala a chtěla jsem znát ještě víc, ale čas mi to nedovolil…

I váš bratr maluje. Vedli vás k tomu od mládí rodiče, či vás naopak od malování odrazovali?
Ani jedno ani druhé.

A povedete jednou své děti k umění?
Když budou talentovaní, budu je psychicky podporovat.

Který tátův komiks máte nejradši?
Muriel a andělé. Pepík Hipík… Ale všechny jsou podle mě skvělé, těžko vám na to mohu odpovědět.

Spala na komiksech

Vyrůstala jste na nich, zdědila jste po otci také smysl pro humor?
Občas jsem na nich spávala. Moje maminka říkává, že jsem celej Kája. Neustále zatahuji žaluzie, zapaluji svíčky, kořím se přírodě… Ale humor? Na tuto otázku vám musí odpovědět ti okolo mě.

Maloval pro řadu časopisů, malujete také pro nějaký časopis nebo chtěla byste pro některý začít malovat?
Dělávala jsem storyboardy pro filmy, to je vlastně do komiksu překreslený scénář jednotlivých záběrů filmu či reklamy. To mají potom v ruce na place, celý štáb, aby se jasně vidělo, kdo má nastoupit na scénu, kam umístit rekvizity apod… Občas něco vezmu, jako teď na Valentýna kresbu pro MF Dnes.

Jméno? Vítězství!

Vaše jméno, to zní skoro jako umělecký pseudonym. Jste za něj ráda?
Abych řekla pravdu, moc mi nesedí. Už jako malou holku mě otec učil, co které jméno původem vyjadřuje, takže samozřejmě vím. Je to „ta, která přináší vítězství“. Moje nejlepší kamarádka na základce se jmenovala Viktorie a já jí to, že je její jméno znamená přímo „vítězka“ pořád záviděla. (smích)

Jste velmi sexy. Jaké máte pocity, když se vám muži zadívají do výstřihu – třeba na vernisážích místo zadívání se do obrazů?
Oni se mi naštěstí většinou – když na ně koukám – dívají do očí (smích).

Nafotila jste již někdy sérii fotek, kalendář či něco podobného?
Točila jsem reklamy. Ale to nebyla Berenika Saudková, ale dívka, která pracovala jako bezejmenný model.

Nenechte ji o samotě

Na co byste nalákala čtenáře Deníku a návštěvníky Krytu? Na co byste je nalákala, co byste jim vzkázala?
Drazí čtenáři, děkuji za to, že jste mi věnovali čas a přečetli si tento rozhovor, a doufám, že jsem vás příliš neunudila. Když budete mít cestu kolem klášterecké galerie Kryt, jste srdečně vítáni. Pokud je mi známo, vstupné do této výstavní síně je volné, zdarma. No a mě mimo jiné potěší, že sympatická paní galeristka tam nebude kvůli mě celý den sedět sama.